středa 18. ledna 2017

Kde lišky dávají dobrou noc

Seděla jsem ve vlaku a nemohla se dočkat! Byl únor, asi tak deset stupňů pod nulou a já před sebou měla víkend, který nakonec změnil hodně věcí. V ruce jsem svírala telefon a dokola si četla naši konverzaci, abych zkrátila čas, který jsem musela strávit cestou. Těšila jsem se a zároveň jsem byla dost nervózní, protože to mělo být naše první setkání a trošku jsem litovala toho, že budeme mít společnost. Věřím v osud a v setkání, která přijdou v ten správný čas. Adenike mě našla sama a nejspíš už když mi psala první zprávu, dobře věděla, že si budeme dost podobné, ale to už je dávno. Teď, po roce našeho dopisování, mě pozvala k sobě na chatu.

Rozuměly jsme si spolu opravdu dobře a musím říct, že mě od začátku fascinovala. Zatímco já jsem byla plná nějakých nesmyslných obav, ona si uměla užívat a vůbec jí nevadilo, že se to někomu nelíbí. Adenika byla prostě divoká a nespoutaná, ale uvnitř stejně zraněná, jako já. Její pozvání na víkend v lesích znělo až mysticky, ale to byla celá ona. Všemu dávala takový nádech tajemna a hlubšího významu a já si i tak představovala, že to bude obyčejná sobota s partou holek, které se poznaly přes sociální sítě. Když jsem se rozhodovala, jestli pojedu, poslala mi jejich fotky a krátké představení a já si tak nějak myslela, že se znají z reálného života, třeba z práce nebo ze školy, ale nenapadlo mě se zeptat.
Jak jsem zjistila hned po příjezdu na chatu, nejen, že se ze školy neznaly s Adenike, ale neznala ani jedna druhou a celou tuhle akci měla na svědomí právě ona, která je kontaktovala podobně jako mě. Vnímala jsem to trochu jako zradu a snažila jsem se v jejich chování vyčíst, jestli to tak vnímám jenom já. Bylo nás tam pět a všechny jsme byly podobně v rozpacích, zvlášť, když nás Adenike uvítala slovy: "Ahoj, moje lištičky," a všechny nás začala objímat. Úlet.. pomyslela jsem si a plánovala jsem, jak se vymluvím na náhlou bolest břicha a zabalím to dřív, než nebude cesta zpět (myšleno, než se z téhle končiny vlakem nedostanu). Proč? Protože malá lištičko říkala jenom mě.
Teda myslela jsem si to.
Sama Adenika byla naprosto okouzlující. Zatímco my jsme tam stály v kalhotách a svetrech, ona přes sebe měla přehozenou zrzavou kožešinu a promenádovala se po chatě vznešeně, jako opravdová šelma. Nakonec jsme se začaly bavit mezi sebou a atmosféra počátečního šoku se začala vytrácet. Adenike nám nabídla, ať si vybalíme a sama nám zatím přichystala horkou polévku na zahřátí. Bylo to docela fajn a já zjistila, že všechny tyhle lišky jsou docela milé holky a pomalu jsem se přestala zlobit. S Adenike jsme po sobě pokukovaly, ale zatímco v konverzacích mi psala o všech fantaziích a posílala mi odvážné fotky, byla zatím dost odměřená. Tedy až do chvíle, kdy se přiblížil večer. Vyrazily jsme na procházku do lesa.

Po tom, co jsme se vrátily z procházky, kde jsme stihly probrat kde co, nám oznámila, že se přesuneme do obýváku.  Všechny jsme byly zmrzlé a oblečení od sněhu nebylo tím pravým, v čem jsme chtěly trávit večer, ale Adenike byla připravená na všechno. Otevřela skříň a nabídla nám, ať si vezmeme, co chceme. Tahle místnost byla perfektní, a když jsme si posedaly ke krbu, cítila jsem se opravdu tak, jak mi slibovala. Zapomeneš na stres, potřebuješ si odpočinout.. Všimla jsem si, že Rita si naprosto spontánně položila hlavu na rameno holky, která seděla vedle ní, a všechno začalo být uvolněnější. Zvlášť po tom, co Adenike přinesla víno.
Začaly jsme popíjet a klábosit o životě, ona si lehla vedle mě a hlavu mi položila do klína. Zrzavé kudrnaté vlasy se rozprostřely po mých stehnech a já doufala, že mi ji všechny závidí. Pomalu jsem zjišťovala, že máme opravdu hodně společného. Bolestivé rozchody, odchody, stěhování..samotu. Adenike měla pravdu, tohle jsem potřebovala a čím víc mi víno stoupalo do hlavy, tím víc jsem byla šťastná. Některým holkám se už motal jazyk, vesele jsme se smály a vyprávěly si zážitky ze svých životů, zatímco jsme se dotýkaly jedna druhé. Hladila jsem Adenike ve vlasech a Leila mi jemně přejížděla krk tak dlouho, až mě na něj políbila. Když se začínalo schylovat k něčemu víc, Adenike vyskočila. "Něco pro vás mám, lištičky," usmála se a na chvíli se ztratila. Přinesla 4 krabice převázané černou stuhou a každé z nás podala jednu se jménem. "Tak otvírejte, nečekejte," vybídla všechny a sama si s očekáváním sedla do křesla. Všechny jsme krátkou chvíli koukaly na malé kožešiny v krabičce, až Rita vytáhla tu svou. Huňatý liščí ocas držela za skleněný kolík a já cítila, jak se mi rozbušilo srdce. To bylo to, o čem mi Adenike celou dobu psala. Nemohu si s tebou hrát.. Nejsem ochočená...
"Líbí se vám?" zeptala se úplně v klidu a já si všimla, že jsem snad jediná v rozpacích. Ostatní holky si kožíšky vzájemně půjčovaly, prohlížely a divoce diskutovaly. "Uzi, tobě se nelíbí?" podívala se na mě a já nevěděla, co mám říct. "Pojď sem ke mě," vybídla mě a já se posadila na opěradlo křesla. "Neboj se, je to jenom zábava," začala mi přejíždět ocasem po obličeji a já cítila, jak mě vzrušuje. Prudce mi stiskla stehno a než jsem stihla zareagovat, přitiskla ke mě svoje rty a divoce vjela jazykem dovnitř. Zavřela jsem oči, Konečně.

Náš polibek trval nekonečně dlouho, a když jsem se odklonila a konečně se rozhlédla kolem, zaskočeně jsem se nadechla. Rita lezla po čtyřech a lísala se o holky a sama se pyšnila zrzavým ocasem. "Přidáme se, co ty na to?" pošeptala mi Adenike, já vypila celou sklenici vína a přesunuly jsme se zpátky na zem. 

Doputovala ke mě černá lahvička a já zjistila, že je to lubrikační gel. Holky se vzájemně laskaly a jedna druhé pomáhala stát se liškou, zatímco já se pořád držela stranou. "Ukaž," vzala mi Adenike lahvičku z ruky a položila ji vedle. Pomalu mě položila na záda, jedním stehnem vklouzla mezi moje nohy a začala se o mě otírat. Sundala mi košili a pomalu vjela dlaní pod mojí podprsenku. Sama už byla nahá, a když přitiskla svá horká prsa k mým, měla jsem co dělat, abych se ovládla. Na nic jsem nečekala a sundala si kalhotky. "Prosím, uděláš to ty?" zašeptala jsem a ona začala klouzat rty přes můj hrudník a břicho až k mojí kundičce. Byl to naprosto stejný polibek, který předvedla před chvílí, jen moje rty vyměnila za citlivější místo. Její jazyk mnou začal lačně projíždět, a když jsem začala vzdychat, sama jsem jí podala svůj ocas. Nejprve kroužila kolem mojí druhé dírky a pak ji začala olizovat.


Stehna mi držela rozevřená a já si užívala všemi smysly to, co se dělo. Pomalu do mě vjela prstem, aby vyzkoušela, jak budu reagovat a já se nebránila. Bylo to zvláštní, dráždění análu jsem neměla úplně v oblibě a ona to věděla, ale postupovala tak jemně, že jsem ani nepostřehla, když přidala další prst. "Zavři oči," přitiskla se ke mě a dlaní mi zakryla ústa. Poslechla jsem ji, stávala jsem se ochočenou. Kožešinový ocásek jsem ucítila nejprve na kundičce a pak jím sklouzla dolů a skleněný konec mě zastudil mezi půlkami. Ležela na mě celou vahou a pomalu ho do mě vsouvala, kousek po kousku a já jen vnímala, jak se roztahuji. Konečně jsem měla ocas a ona divoce vjela do mojí kundičky prsty. Díky tomu, jak kolík zaplnil můj anál, byla úzká tak, že se do ní sotva dva drobné prsty vešly. Užívala jsem si ty zkušené doteky, a když se k mému obličeji přiblížila Rita, vášnivě jsem jí políbila. Začala se svým zadkem otírat o mojí ruku a já si začala hladit její ocas a jemně ho povytahovat a zase vracet. Prohýbala se v zádech a já se soustředila jenom na svoje pocity. Adenike kmitala prsty uvnitř a tiskla mi prsa tak, že jsem se nemohla nadechnout. Pak to přišlo. Byla to neskutečná energie, která stoupala vzhůru a já se uvnitř celá sevřela tak, jako bych ji nechtěla nikdy pustit. Vykřikla jsem slastí a v té chvíli se o mě všechny lišky třely, a já zažila takové vyvrcholení, které jsem do teď neznala. 


Zůstala jsem ležet a spokojeně přihlížela tomu, jak si Adenike osedlala další holku a svým klínem jí přejíždí obličej tak divoce, že ocas lítá sem a tam. Zakloněná, oči zavřené, přesně taková, jak jsem si ji představovala. Když se začala blížit vrcholu, doplazila jsem se k ní a začala se třít, tak jako to dělaly ostatní mě. Postupně jsme se vystřídaly všechny, a když nám začaly docházet síly, spokojeně jsme se mazlily a odpočívaly. Ani nevím, jak jsem usnula, ale stočené na zemi po boku jedna druhé jsme zůstaly až do rána. Byla to dobrá noc..


3 komentáře:

  1. Po ocáscích koukám už pěkných pár měsíců....strašně mě to láká a líbí se mi to :) A tahle povídka mi zlepšila ráno. Díky, Vanilopko :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tady nejde jen o to, že je ta povídka skvěle napsaná a dokonale vyvažuje popisnost a pocity, explicitnost a tajemno. Všechny tvoje povídky, Vanilopko, jsou navíc šíleně originální, i přes nezvyklost situací uvěřitelné, jde poznat, že jde opravdu o fantazie, ve které se nekladou žádné překážky. Piš více, lepší povídky na českém internetu nikdo nepíše :)

    OdpovědětVymazat
  3. Miluju tvoje povídky, zacala jsem tvuj blog sledovat hlavne kvuli nim a musim rict, ze jsi me zase uchvatila <3 Mimochodem lisci ocas si preju uz asi 3 roky, tak uz se konecne musim odhodlat a zazit neco takovyho jak popisujes 3:)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, V. ♥