Budulínku dej mi hrášku, povozím tě na ocásku

Aneb pohádka o tom, jak Zuzanka zatoužila, hrát si na lišku.

"Celé to začalo už kdysi dávno. Obrázkem. Přesněji obrázkem, který mi poslal můj kamarád. Byla na něm krásná zrzka-liška. I s ušima a ocasem. 

Když jsem tehdy přišla na to, jak ocas na lišce (nebo spíš v ní) vlastně drží, byla jsem pěkně v šoku. A pak jsem se nad tím zamyslela. A znovu, a ještě jednou… Rozhodnutí uzrávalo mnoho měsíců. S kamarádem jsem začala chodit a na tohle téma (stejně jako na spoustu dalších) občas přišla řeč. A před Vánoci můj milovaný tuhle nádheru objednal.

                Ocásky se vyrábí na zakázku, můžete si totiž přesně vybrat kožešinu, která by k vám seděla. Proto je trochu delší doba dodání. Já mám hnědý, stejný jako na obrázku (stáhla jsem ho z webu, protože se mi ho nedařilo tak dobře vyfotit), ale stejně tak by se mi líbil třeba bílý nebo právě zrzavý liščí. Tělo análního kolíku je vyrobeno z černě lakovaného dřeva.

                Když přišel, trochu mě překvapila jeho velikost, čekala jsem, že bude menší. Zhruba týden nepřišel čas ho zkusit (a trochu jsem se toho bála), ale když jsem konečně odhodila zábrany, stálo to za to. Ze začátku to chtělo trochu kroucení, popotahování a nastavování, ale nakonec zapadl přesně na správné místo.

Pak už přišla řada na různé protahování, zkoušku chůze a prohlídku před zrcadlem. Abych to shrnula, s hračkou jsem spokojená. Připadá mi taková správně bláznivá, hravá a neobvyklá, je vidět, že je to rozhodně poctivá kvalitní práce a myslím, že si s ní užijeme ještě hodně zábavy. Negativ je málo, snad jen že pro nezvyklého člověka může být vážně trochu velký a že se s ním opravdu špatně chodí."