Tenhle skvělý článek mohl vzniknout jen díky odvážným čtenářkám, které se chtěly podělit o svoje příběhy, fotky, rady a jednoduše o svoje prsa!
Děkuji!
"Bylo mi 13, 80% holek od nás ze třídy už se pyšnily svýma Béčkama a výš a
já ještě nezačala nosit podprsenku. Nebyla jsem oblíbená, a tak si ze mě
utahovaly...Snížilo mi to sebevědomí na bod mrazu. Pak ale přišel zlom a
najednou mi začaly růst rychlostí blesku...Dohnala jsem ostatní na velikost
B a v té době jsem si říkala, že tahle velikost je tak akorát a byla jsem
spokojená. V 15ti, možná taky díky antikoncepci, mi vyrostly na velikost
C/D... Podle tabulek bych potřebovala nějakou 65E. Jsem jedna z holek, co
má největší poprsí ve třídě a jsem na ně hrdá:) Akorát by v obchodech mohli
mít i moje velikosti"
"......spokojená sice rozhodně nejsem. (Nelíbí se mi ani tvar, ani velikost ani bradavky prostě nic, ale naučila jsem se s nimi "žít" a dokud je mám schované v podprsence, jsem s nimi i spokojená :) Využití při sexu jsem pro ně nenašla, můj expřítel mi kolikrát ani nesundal podprsenku (byli jsme spolu 5 let) takže je to možná tím že nejsem zvyklá "používat při sexu svá prsa"

"Prsa. Tohle jsou ty moje. Nosím velikost 70B - C (nenechte se tím céčkem zmást, jsou malý). Bývaly chvíle, kdy jsem byla absolutně nespokojená, až do 15 let jsem žádná neměla. Pak ale skokem narostly, takže i když jsou malá, mám na nich dost strií - stále ještě červených a dobře viditelných. To mě na mých prsou trápí nejvíc.
Sice jsem dříve chtěla alespoň o dvě čísla větší, ale jak jsem postupně viděla velká prsa svých kamarádek, tak mě to nějak přešlo (ne že by se mi ty jejich nelíbily, ale začala jsem vidět více výhod v malých). Navíc, co kdyby mi taková opravdu narostla? To by asi byly jedna velká strie.
Naopak moc se mi líbí jejich tvar, s tím jsem spokojená, takže už jenom čekám, až vyblednou strie (doufám, že někdy vyblednou, už je mám dlouho stejné) a budu happy jak dva grepy. Ok, ještě mi občas dost prosvítají žilky, ale to jde zakrýt opálením.
A dovolím si dát tip na závěr: denně dělám deset kliků. Po sprše se už z toho stal rituál. Nerada cvičím, ale tohle mám hned za sebou. A prsa se mi od té doby dost zlepšily."

"Prsa mě docela trápila někdy v pubertě kdy jsem řešila jejich asymetrii ale časem jsem si na to zvykla. Zjistila jsem, že nejsem jediná a stejně s tím nic neudělám-tak jsem to přešla. Nyní jsem spokojená, líbí se mi jejich tvar a bradavky. Neříkám že bych nebrala o půl čísla větší ale jsem ráda jaké je mám. :)"

"Je mi 17. Tak do patnácti jsem prsa moc neřešila. Byly menší než spolužaček, ale nevadilo mi to, i bradavky se mi líbily. Vůbec mi malá prsa přijdou praktická. V šestnácti mi ale začaly růst dvorce a bradavky a levé prso celkově. Vůbec se mi nelíbí a stydím se za ně :( Až na chvíle, kdy je mi zima a bradavky se scvrknou, takže se svlékám zásadně v zimě ! :D Ne, ještě jsem skoro nepolíbená. Jediné zkušenosti mám v opilosti. A to jen líbání. Celkově jsem strašná stydlivka a moc nemám svoje tělo ráda,ale snažím se to změnit. Protože jde hlavně o to, jak se vnímám a podle toho mě pak vnímají i ostatní. Přijde mi, že mé tělo je netvarované - jako třeba 14 leté holky, ale kašlu na to. Možná jsem konečně objevila lásku. Dokázala bych si s ním představit i intimní život. Je o 9 let straší, tak snad se mu mé tělo bude líbit i přesto, že není dokonalé."


"Mám svoje prsa ráda. Vždycky vypadaly dobře, ať už jsem dělala balet nebo časem přestala a docela mi narostly, pořád byly pevný a měly hezký tvar. Teď mám aktuálně prádlo velikosti 65-70G, 11. měsícem kojím a na mých prsou se to asi podepíše. Snažím se s tím smířit, ale jsem natolik zvyklá, že byly skoro dokonalé, že to nebude snadné.
Ale tak je mi 39, tak to je asi ještě slušný.."
"Jsem 20ti letá holka, která má (jako spoustu holek) problém s prsama. Nejsem s nimi vůbec spokojená, nejde ani tak o tvar a velikost, to mi vyhovuje, ale o mojí bradavku. Už od té doby co mi prsa začala růst, jsem na levé bradavce zdálo něco jinak. Později jsem zjistila, že mám vrozenou vadu - vpáčenou bradavku. Když je mi zima, nebo jsem vzrušená, nikdy nevím jestli se mi bradavka postaví, nebo "zaleze" dovnitř. Mám z toho velké mindráky a kvůli tomu jsem měla jen jeden vážný vztah, strašně se za to stydím a nelíbí se mi to. Snad ten stud jednou překonám a budu to brát tak jak to je. Na první fotce je bradavka zalezlá dovnitř, na druhé částečně ven."
"Na fotce vypadají větší, ve skutečnosti ale nosím podprsenku 80B. Ikdyž nejsou stejné jsem spokojená. Moc ráda se na ně dívám ve výstřihu. Pro mě jsou prsa tím, co mi jako jediné zvyšuje sebevědomí."
"Moc se mi líbí nápad udělat galerii českých prsou. Sice nejsem typ, co by se rád veřejně intimně vystavoval (5 let mám přítele) ale samotnou by mně zajímalo jak na tom češky, resp. slovenky se svými prsy jsou (jsem slovenka). A hlavně jak jsou s něma spokojené.
S prsama jsem v pubertě měla problémy jako většina méně obdařených holek. Na základce jsem celkově zaostávala za ostatními a přibližně do 16cti jsem měla 75A a i to mi některé střihy byli velké. Nikdy jsem s nima nebyla spokojená ale to je prostě klasická dívčí puberta, kde sa sobě holky hledají sebemenší nedostatek. Teď s odstupem času (je mi 20) jsem se naučila mít ráda sama sebe se vším co mám a to nepatřím mezi vyhledávané krásky. Takže i s prsama, které mi od té doby drobátko povyrostli a zpevněli, takže je mám ještě rači a považuji je za svoji přednost. Ráda si je mačkám, chytám nebo prohlížím v zrcadle. Také na tom má velikou zásluhu můj přítel, který je zbožňuje a asi tak jako psal Tom v článku o prsou, na velikosti fakt nezáleží, hlavně že jsou. Já sama leč jsem žena se ráda podívám i do jiných výstřihů ;)"

"Nemám žádný zajímavý příběh . Můžu napsat jen to , že toto jsou prsa po dvou dětech a dokud je manžel nevyfotil , nepřišla mi tak velká :-D Časem bych ráda modelaci . A proč ? Jsem realistka a naše těla stárnou , tak proč to neudělat .Pro sebe , pro manžela , pro dobrý pocit :-)"


"Je mi 18 let. Se svými ňadry jsem nikdy nebyla spokojená a mnohokrát jsem si kvůli nim poplakala. Často jsem ve škole i doma slýchávala urážky vztahující se k mému plochému hrudníku. Jiná děvčata měla na ZŠ krásné bujné poprsí a jen já nosívala lambadu. No, což se dalo dělat. V době, když mi bylo asi 14 let jsem si říkala, že časem přece narostou, musí... Mé očekávání se nesplnilo. Zhruba od nějakých 13 let vypadají naprosto stejně. Díky nim jsem asi nikdy neměla pořádné seběvědomí. Přijdou mi miniaturní, povyslá a nehezká. Mým snem je dosáhnout z vel. 75A (která mi je větší) na velikost 75B :-) Ale i přesto se snažím s nimi nějakým způsobem sžít a co si budeme namlouvat- furt doufám že se jednoho dne zvětší, přeci dospíváme až do 21 let, ne? :D"

"Mám velikost 80/DD.... je to na h*vno, protože D je mi malé a E moc velké a podprsenky se shánějí těžce... nesnáším jejich tvar a velký dvorce, ale v posteli je občas ukážu, protože můj přítel miluje moje prsa, i když se za ně stydím.... Je mi 19 a vypadají jak po 2 dětech.... ale učím se s nima žít."
"Je mi 22 let. Mám sice malá prsa, ale můj přítel je miluje a já taky. Jsou tak akorát do ruky, nepřekáží mi, když ležím na břiše a pod tričko nemusím nosit podprsenku, protože drží svůj tvar."
"Je mi 16 let a má prsa se mi tolik nelíbí, ale nějaký velký mindráky z nich také nemám. Určitě bych změnila tvar a velikost! Nelíbí se mi, že jsou malá a povislá. V podprsence se mi líbí, v plavkách ale vypadají úplně jinak. Také mi nevyhovuje tvar bradavek, přijdou mi spíš jako kousance od komárů :-D prostě jsou takové dětské. Prsa mi začala růst asi ve 12ti letech a asi tak od 14ti let je mám stejné. Dříve jsem to hodně řešila, zkoumala jiné holky a přála si jiný tvar, velikost apod. . Nyní mě to tolik netrápí, protože ne každý moje prsa přece uvidí. Díky bohu za podprsenky O:) :-D"
"Svoje prsa mám opravdu ráda. Nejsou moc velká, mají skvělý tvar, nepřekáží mi, můžu chodit bez podprsenky, aniž by mě něco bolelo, bradavky jsou hodně výrazné. Rozhodně bych za jiná neměnila, a to je to neoblíbená velikost 80A.."
"Prsa mi začala růst kolem dvanáctého roku a už té doby se mi nelíbí. Svoje prsa miluju, ovšem jen tehdy, když jsou v podprsence, když ji sundám, jsem z nich doslova zoufalá. Je mi 18 a trvalo mi dlouho, než jsem si svlékla podprsenku před přítelem. I když on říká, že je miluje, mně se prostě nelíbí. Jsou sice celkem velká, ale jak je vidět na fotkách, mají divný tvar, jsou povislá, jdou do stran a mám velké prsní dvorce. Jsem z toho vážně nešťastná, ale bohužel si asi budu muset zvyknout. Psát ti a poslat ti fotky mě stálo hodně odvahy, ale chci aby slečny/ženy věděly, že vždycky může být hůř :)"

"Se svými prsy jsem se srovnala až nedávno. Růst mi začala už v 10 a všichni na mě vždy viděli jen je. Docela jsem se za ně styděla. Ale abych neprotahovala, dospěla jsem a jsem na ně pyšná. Gravitace sice působí, ale v podprsence jsou k mé postavě top! Brala bych menší dvorce, ale nemůžeme mít vše, že? Mužům se líbí moc, což mi dodalo na sebedůvěře."

"Na základce jsem jako většina holek prsa neměla,za to moje nejlepší kamarádka měla výstřih jak po plastice.Samozřejmě tím byla vždy napřed,co se týče kluků jsem byla já ten odstrčený.Nikdy nezapomenu na to,jak jsme spolu stály,povídaly jsme si a najednou jí obstoupil hlouček kluků a uslintaně jí koukali do výstřihu.Já jsem jen stála za nimi a sledovala ji jak se nechává lacině očumovat a dělá jí to dobře.Moje prsa mi jako zázrakem narostla až někdy v prváku na střední škole jen díky antikoncepci,kterou jsem začala brát díky příteli.Můžu se vám klidně přiznat,že dokud mi prsa nenarostla,neuvěřitelně jsem se styděla si sundavat podprsenku a vždy jsem se tomu snažila nějak vyhnout.Má prsa mě naučil milovat až můj nynější přítel,samozřejmě díky jejich tvaru a tvaru bradavek,je mám radši pod kontrolou v podprsence,ale když člověk musí.. :D Jsem toho názoru,že každá jsme nějaká.Některá má krásný zadek,některá má krásný obličej,některá prsa,některá nohy a ty nejšťastnější mají všechno :D ne,to byl vtip,ty nejšťastnější jsou zdravé a mají prsa obě,bez ohledu na tvar.Myslete na to,že být zdravá je vždy to nejpřednější co existuje,ať už s malými nebo s velkými prsy."

"Začnu jednou scénkou kterou si pamatuju z děctví. Vypadala jsem jako kluk. Bylo mi asi deset let, když jsme s našima šli do restaurace. Až si všichni objednali přišla řada na mě. Tak sem si něco vybrala (co to bylo si už ani nepamatuju :)), číšník prohodil něco ve smyslu aha, takže si chlapec dá to samé co tady slečna :). Ten chlapec byl myšlený na mě a slečna na sestru. Měla jsem krátké vlasy a nikde ani náznak toho, že by mi prsa měla někdy narůst. Sice jsem jako omluvu dostala Delisu, ale i tak to ve mě zůstalo.
Asi rok nebo dva na to jsem měla prsa dost velký na to aby si mě nikdo s klukem nespletl :)
Jenže od té doby to všechno začalo. Jelikož jsem byla vždycky trošičku silnější narostly mi velký prsa. V dnešní době mám velikost 95/F. Což je pěkná zátěž.
Na základce i na učňáku jsem díky jim byla středem pozornosti. Každej si chtěl sáhnout nebo aspoň potěžkat. Slíchávala sem poznámky jako ta má kozy jako vozy atd ... Nic příjemného. Byly to jen pubertální narážky.
Dnes jsem dospělá ženská a nic takového od ostatních neslyším, ale zůstali mi zdravotní problémy.
V dnešní době se léčím se zádama protože velké a těžké prsa jsou problém. Nedokážu chodit rovně. Pod jejich tíhou chodím ohnutá jak paragraf. A je s tím spojeno samozřejmě víc problémů.
Už jsem i uvažovala o zmenšení prsou. Jenže kde na to sehnat peníze :) Takže dál budu nosit svoje efka s hlavou vztyčenou, ale zádama ohnutýma :D"
"Jsem celá drobnější postavy. Má velikost je XS/S, noha 36 a měřím 160 cm - není divu, že nemám melouny!
Mám menší dvojky a měla jsem s tím komplexy dokud jsem si nenašla přítele.
Osobně si myslím, že mám hezké ale malé prsa! Kulaté, pevné s malými bradavkami.
V dnešní době existují podprsenky s push up efektem. Nemyslím ty z new yorkeru s 10cm tlustým molitanem, ale prostě kvalitní lehce vycpanou podprsenku! Ta mi udělá bujný dekolt..
Přítel mé prsa miluje. Často mi říká, že je mám moc krásné! Že sice existují větší, ale že můžu být ráda za to co mám, protože mít větší bradavku než celé prso nebo "věšáky" - to by bylo teprve tabu.
Na plastiku bych nikdy nešla!"
"Ženské pokolení v naší rodině nepatří zrovna mezi oplývající slovanskými tvary, a to se týká i prsou. Zatímco spolužačkám v sedmé, osmé třídě začal bujet hrudník a kupovaly si první podprsenky, já tu svoji nepotřebovala až do druháku na gymplu. Ale necítila jsem nijak zvlášť, že bych tím byla jiná nebo že by si toho někdo více všímal, pokud jsem se nedostala někam mimo školu a mimo svůj okruh kamarádů. Pamatuji si, jak jsem jednou zhruba v sedmnácti šla po ulici, měla jsem obyčejné tričko a nevycpanou podprsenku a nějaká banda chlapů v autě kolem na mě pokřikovala, kde jsem si nechala prsa. Prostě klasičtí debílci. Něco podobného v té době na koupališti, kam jsem nosila obyčejné plavky s trojúhelníčkovým vrškem - a znovu, chlapi, kolem 30 let, piva v ruce, hej slečnoooo.... a bylo jasné, že je nezajímá, jak se jmenuju.
Rozhodně jsem ale nikdy netrpěla žádným psychickým problémem z malých prsou. Jsem velmi hubená, vysoká a to, co mám, mi přijde k tělu rozhodně přirozenější, než nějaké trojky, čtyřky. Mám svoje prsa ráda :-)"
"Dnes je mi 22 let a svoje prsa mám ráda a líbí se mi, ale vždycky tomu tak nebylo… Chodila jsem od druhé do deváté třídy na sportovní gymnastiku a byla jsem vyžle. Prsa mi začaly růst někdy v sedmé třídě, kdy jsem měla takové ty lentilky pod kobercem (jak jsem byla malá a drobná nemohla jsem ani nic jiného čekat), ale ostatní holky měly na rozdíl ode mě prsa už větší a furt se mi posmívaly, že já ještě žádný nemám, tak to pokračovalo až do devítky, kdy jsem měla velikost 70A. Stála jsem kolikrát před zrcadlem a představovala jsem si, jak mám velký prsa a jak by mi to slušelo a kolikrát jsem kvůli tomu i brečela a zoufala si. Na střední škole jsem se trochu zpravila a prsa mi též vyrostly, ale prostě to pořád nebylo podle mých představ a furt jsem z toho měla mindrák. V 17 letech, kdy jsem šla do tanečních jsem se seznámila s jedním klučinou, začali jsme spolu chodit, ale furt jsem se před ním hrozně styděla. Po delší době co jsme spolu chodili mi začal říkat, jak mám pěkný prsa, jak jsou pěkně do ruky a další takové lichotky, ale já jsem mu vždycky odporovala, že to tak není. Nenechal se odradit a pořád mi to dokola opakoval. Teď když si stoupnu před zrcadlo, kouknu se na sebe a v klidu si řeknu: „já mam ale pěkný prsa“. Už mám velikost 70B-C a když si někdy obleču vyzývavější tričko, nemůžu se tam přestat koukat."
"Vždycky jsem na ty svoje dvojčata nadávala, že jsou velká (80D). Žádný chlap, mi nikdy nekouká do očí, svršky vždy kupuju vetší, a výstřih mám prakticky pořád. A je úplně jedno jestli výrobce chtěl aby tam byl, prostě ho mám .
Někdy je to i přednost. musí se ale umět využít.
A při sexu, opravdu mi nikdo nikdy neřekl, jsou moc velká. A když vidím to potěšení v očích partnera, jakmile sundám podprsenku, je to vážně skvělý pocit.
Přítel si taky nestěžuje, já už si taky tak nějak zvykla, že jdou nejdřív prsa a pak já :).Teď k věci, minulý týden jsem byla hospitalizovaná v nemocnici, ležela jsem na kapačkách. Jediné co se měnilo , bylo osazenstvo pokoje. V pondělí, přišla nová tvář. Slečna, vypadající tak na 19, baculatá, prsatá, blondýnka.
Dali jsme se do řeči, zjistila jsme, že je jí 26, že má doma 4 letou dceru a je 3 týdny po porodu druhé holčičky.
Byla na odstranění levého ňadra, a když jsme jí viděla po operaci...
Přivezli jí do pokoje, vidíš jen obvaz na plochém hrudníku, páni člověka to nenechám chladným ....
Po tomhle jsme si řekla, že moje prsa jsou absolutně skvělá, a to , že mě někdy napadá, že by mohla být pevnější, nebo víc u sebe... Čert to vem, mám je a jsem za ně vděčná."

