pondělí 30. prosince 2013

Minulost

Je vlastně dobré ptát se na minulost? Jasně, víte, že nejste jeho první, že už si něco zažil. Ale když to potom slyšíte, může to být...opravdu zvláštní.


"Kolik holek jsi měl? Kolikátá jsem?" (Pohodička v posteli, uvolněná atmosféra, šťastný úsměv)
"Kolikátá myslíš? Nechci abych řekl velký číslo nebo zas moc malý" (Úsměv)
"Nevím, prostě to řekni" (Toužebný úsměv)
"Devátá" (Záludný úsměv)
"Hmm...to kecáš" (Úsměv odhalení )
"Dobře, čtrnáct.. Dobrý?" (Úsměv záludný číslo dva)
"Hmm, dobrý no, budeš ještě přidávat?" (Úsměv ve stylu zoufalého pobavení)
"Asi osmnáctá..Bál jsem se jak budeš reagovat, tak jsem to říkal postupně" (Výraz jako andělíček, lehký úsměv ve tváři)



A pak jsem chtěla aby mi něco vyprávěl. Ptal se jestli to chci vědět, že on by to ode mě poslouchat nechtěl. Po tom, co jsem ho ujistila, že to vědět chci, vyprávěl. A já nejdřív poslouchala a potom jsem cítila, že už to slyšet ani nechci. Ale to už jsem toho slyšela víc, než jsem vlastně chtěla.
Ale co že jsem to chtěla? Upřímně slyšet kolikátá jsem? Slyšet o "grupáči" u jeho kamaráda? O tom s kým, jak a kde si to rozdával? A že to byla tahle nebo tamta? A jaká byla?
Věděla jsem přece, už před tím než začal mluvit, že jeho minulost je pestrá a pak při sexu jsem si na to vzpomněla. Musím ale uznat, že čím dýl a víc se známe, tím lepší sex s ním je. Bez ohledu na to, jestli jsem dvacátá nebo dvacátá první.
Ptát už se ale na nic radši nebudu.
Zvědavost nám totiž někdy může přinést trochu víc než čekáme.. ;)

13 komentářů:

  1. Chapu te, taky jsem zvedava, a nekdy to muze byt dost "pecka". Nastesti se soucasnym pritelem jsme se dlouho jenom kamaradili a ja o jeho slecnach vedela.. Tudiz jsem zaprvy mela nejakej cas to vstrebat (zpetne :D) a zadruhy taky vim, ze mu vlastne nic poradne nevyhovovalo, takze ani moc nezarlim :D

    OdpovědětVymazat
  2. Já se přítele taky hned na začátku zeptala, to jsme spolu myslim ještě ani nespali, prostě to poznávací a když mi to řekl, tak jsem si řikala: "Uteč":D

    OdpovědětVymazat
  3. U mě to zase bylo tak, že on o své minulosti začal mluvit sám. Nechala jsem ho, protože jsem byla zvědavá. Nakonec jsem se dozvěděla i věci, ze kterých mi bylo trochu nevolno (jak podvedl svou bejvalou a podobně), a tak si říkám, kéž by mi tohle nikdy neřekl... pořád bych ho měla za toho nejhodnějšího kluka na světě... no, pozdě

    OdpovědětVymazat
  4. Já když jsem se od přítele dozvěděla, že jsem jeho jedenáctá v pořadí, tak mi to upřímně vyrazilo dech. Přijde mi to jako hrozně moc velký číslo.

    OdpovědětVymazat
  5. Velký číslo? Jedenáctá..? Mě se zvedl žaludek, když mi můj ex v jeho dvaceti letech řekl, že jsem jeho čtyřicátá druhá ... Už můžete začít zvracet.
    PS: od našeho rozchodu měl asi další čtyři (půl roku)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čtyřicátá druhá..uff.. jak to může do dvaceti stihnout?

      Vymazat
    2. Tak, že si to přes léto každý den užíval s jinou (ano, za jedno léto :D) a nevázal se.. je to strašnej kurevník.

      Vymazat
  6. A co teprve 89. ... Nedělám si srandu, fakt mám největšího kurevníka ve Středočeskym kraji... :P

    OdpovědětVymazat
  7. Já v Jihočeském :D ... ale nejhorší na tom je, že to asi za chvíli nepřenesu přes srdce. Pořád nad tím musím přemýšlet a žárlím (On je můj 2.!)

    OdpovědětVymazat
  8. Já jsem si tedy uhnala neviňátko, ale zjistila jsem to až po několika měsících a to co od začátku zažívám s ním v posteli, jsem ještě s žádným předchozím nezažila!

    OdpovědětVymazat
  9. Holky, asi fakt není dobré zjišťovat co a jak, co bylo. Já sama si teď za to nadávám, ale aspoň nežiju v blažené nevědomost, že bych konečně mohla být osudovou ženou alespoň jednomu chlapovi.

    Početně jsme si cca kvit, v tom by problém nebyl. Problém vidím v tom, že jedinkrát měl zlomené srdce a dokázal kvůli ní plakat, byli spolu 2 měsíce. Kvůli mě neplakal ani ve chvíli, kdy jsem to chtěla skončit po zjištění, že ani jeho úplně první se nemůžu vyrovnat. Nejhorší je, když chlapi začnou být v opilosti přehnaně upřímní. Druhý den jsem mu zopakovala slovo od slova, co mi říkal o své první, že už nikdy nebude žádná jiná jako ona, že se nikdy nesmířil s tím, že ji ztratil. Nepamatoval si to, horší je, že já na to nikdy nezapomenu. Nakonec jsme se nerozešli, máme pěkný vztah, ale myšlenka na to,že nikdy nebudu ani ta osudová láska, ani ta, s jejímž odchodem se nikdy nesmířil, je ubíjející. A tak spolu 2,5 roku tak nějak žijeme, asi mě i miluje, ale modré z nebe by mi asi nesnesl.

    Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, snad jste neusnuly :), mně se ale moc ulevilo

    OdpovědětVymazat
  10. Já když jsem konečně narazila konečně na někoho normálního a začli jsme spolu chodit, tak jsem si řekla, že se nezeptám a že se budu držet. Avšak překvapeníčko bylo, že se zeptal on a co teď, fakt nevim který číslo je dobrý? Takže který? :D Ale v rámci vztahu jsem nechtěla lhát, takže jsem řekla, že neřeknu:)) pak jsem tedy po nalehání přiznala, že to bylo víc jak 20..(A nebylo to uplně hned za 20:/ ..
    Každopádně můj chlapec měl holek 12, což mě docela potěšilo, nebo né potěšilo, ale nebyla jsem ve velkyý depresi...To jsem byla až za chvíli, když mi řek, že o to přišel teprve před rokem..tedy 12 za rok, tadá, chtěla bych je všechny zabít :( :DD

    OdpovědětVymazat
  11. Já mám většinou spíš opačný problém... Mému poslednímu jsem přiznala svých cca 20. a on mi řekl že jsem jeho 4. .. po roce a půl mi přiznal že mi lhal a jsem teprve 2. (oba 22let) No i to se stává.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, V. ♥