Přišlo jaro

Přiznám se vám k jedné věci. Úplně jsem zapomněla na to, že bych měla psát na blog. Když jsem se teď podívala na poslední článek a zjistila jsem, že vznikl v únoru, docela mě to překvapilo. Je to vůbec možné? Chci říct, že mi to přijde jako chvíle, kdy jsem si řekla, že je stejně brzo tma a tak nejsou kvalitní fotky a že stejně teď nemám žádné téma, o kterém bych chtěla mluvit. Samozřejmě nechci, aby blog zanikl, na druhou stranu cítím, že už mě to tolik nebere, jako před těmi šesti lety, kdy jsem ho založila. Nebo tedy nebere.... Jak se to vezme. 

Najít téma, o kterém bych chtěla mluvit, já čistě sama za sebe, už není tak jednoduché jako na začátku. Nechci psát obecné články ve stylu Cosmopolitanu, jak na kterou polohu a co muže spolehlivě odradí v posteli. Tohle mě samotnou nebaví psát ani číst a podobně prázdných textů je plný internet. Spoustu věcí jsem navíc už probrala, a i když to bude znít hrozně, sex je pořád jenom sex. I když je jiný, je s jiným, je jindy, je jinak. Navíc už nejsem tak sdílná, abych vám vyprávěla příběhy o sobě, protože už nejsem úplně anonymní a několik lidí v mém okolí si můj blog přímo pojí s mojí osobou a některé věci, které se dějí nebo se mi honí hlavou, nejsou úplně zveřejnitelné a chci si je nechávat pro sebe. Vlastně nevím, co bych vám chtěla říct, snad jen to, že nic neslibuji, ale zároveň nemám v plánu končit. 

Jako už tomu jednou bylo, svojí neaktivitou vyzývám k aktivitě ostatní. Pokud máte v šuplíku, v deníčku nebo v hlavě cokoli, co stojí za to říct ostatním, posílejte mi maily na Vanilopkablog@seznam.cz. Ráda podpořím začínající blogy nebo (samozřejmě po uvážení) různou vaší tvorbu od básniček po recenze nebo názory. 

Budu se těšit a sama budu přemýšlet nad něčím novým,
V.