pondělí 25. května 2015

Když si váš klitoris zaslouží diamanty!


Říká se, že diamanty jsou nejlepším přítelem každé ženy a já už musím souhlasit. Vyzkoušet si zlatý vibrující diamant na vlastní kůži bylo jedním slovem luxusní. VibrátoBijoux Indiscrets Twenty One na první pohled splňuje to, co od diamantu čekáte- je tvrdý, krásný, jedinečný a hned, jak otevřete černou krabičku a budete ho držet v ruce, vás navnadí. Svým tvarem je opravdu lákavý a i když je to tvar pro vibrátor netradiční, určitě najdete řadu poloh, které si s ním můžete dopřát. Ať už budete jemně klouzat po rovné ploše nebo svůj klitoris potěšíte přímým zásahem špičky diamantu, pokaždé si užijete dost silné vibrace. V krabičce najdete USB kabel, přes který se jednoduše nabíjí, saténový černý sáček a samozřejmě i podrobný návod. Musím přiznat, že poslední dobou už vidím USB dobíjení jako velkou výhodu a pomalu ale jistě přestávám kupovat baterky. Tohle je totiž jednoduše bez starostí. 


Hned při prvních hrátkách jsem zjistila, že mi moc nevyhovuje poměrně zásadní věc a tou je ovládání. Tlačítko na zapnutí a na přepínání vibrací jde zmáčknout ztuha a protože mám dlouhé nehty úplně mi nevyhovuje. Původně jsem si myslela, že se bude ovládat otáčením horní části diamantu, což by bylo z mého pohledu určitě o dost lepší. Horní část se totiž dá odšroubovat a pod ní najdete vnitřek vibrátoru a otvor pro nabíjení. Později jsem si na ovládání zvykla, ale pořád, pokud mám vlhké ruce, není to prostě ono. Trošku horší ovládání je jediné mínus, které jsem na vibrátoru našla. Jinak mi naprosto vyhovuje a patří k hračkám, které mají výborné, silné vibrace ve třech úrovních a ještě 7 vibračních programů. Ani jednu intenzitu přitom nehodnotím jako takové to šimrání, kterým mě často vibrátory zklamou, ale jsou opravdu cítit! Diamant má hodně široké využití, mě se nejvíc líbí, když si jeho špičku zasunu dovnitř a stěny diamantu mě dráždí kolem... 
Dalším plusem je vodě odolnost a také snadné čištění. 
Twenty One je nádherný jako dárek, je skvělou párovou hračkou, protože nabízí spoustu možností pro experimentování a navíc vaše hrátky jednoduše povýší na jinou úroveň už jen tím, že je to prostě diamant. 


Bijoux Indiscrets Twenty One  najdete TADY
vibratory-online.cz

neděle 24. května 2015

Hadí dildo letí do koše!

O materiálu extra dlouhého hadího dilda jsem měla určité pochybnosti hned na začátku, jak jsem psala TADY, ale teprve dnes jsem se přesvědčila o tom, že je to hračka z vůbec nejhoršího materiálu, kterou mám doma. Po nějaké době, kdy bylo dildo uložené bez používání v šuplíku jsem ho vyndala a bylo celé jakoby "orosené" a lepivé, což mě mělo hned odradit. Od ledna jsem "hada" nepoužívala, ale říkala jsem si, že když je už takovou dobu rozbalený určitě už nebude zápach gelu tak výrazný  a jednoduše jsem zatoužila po tom, ho zase zkusit. Takže jsem ho pořádně umyla, osušila a vrhla se na věc.
 O pět minut později přišla místo orgasmu hrozná alergická reakce - pálení, zarudnutí, štípání a hlavně otok jako kdybych použila místo dilda vakuovou pumpu! Takže ačkoli jsem byla jinak s dildem spokojená, letí okamžitě do koše! A vám doporučuji jeho koupi tisíckrát zvážit, protože i když netvrdím, že takovou reakci musí mít každý, tenhle materiál nebude nic dobrého.

A rovnou se zeptám vás, zkusili jste někdy nějakou hračku, kterou ostatním nedoporučíte? 
V.

čtvrtek 21. května 2015

Chcete sex s moderním dřevorubcem?

http://tankfarmco.com/modernwoodsman/

"Myslím, že jsem lumbersexuál!" prohlásil ON, zatímco si četl článek, který tenhle trend opěvuje a ve kterém je jasně řečeno, že ženy dnes nic jiného nechtějí. Co je to? Po pročtení článku a po prohledání všech dostupných informací jsem zjistila, že mám doma úplně obyčejného muže- díky bohu a že všichni ti "sexuálové" nejsou vlastně vůbec sexy. Po vlně přehnaně udržovaných, místy zženštilých metroseuxálů přichází vlna, která se mnohdy označuje jako "Návrat zpět k mužství!" nebo jako "Hurá je konec růžovým tričkům s výstřihem do V!" jenže já jsem trošku zklamaná.
Nevím jak to máte vy, ale já jsem rozhodně pro živočišné typy mužů. A netřeba to zaměňovat s neumytým, smradlavým "zvířetem", které krká na celou hospodu a oslovuje mě "Hele stará..". Živočišný muž, ten pravý muž, to má prostě v sobě, je to pro mě určité kouzlo osobnosti, schopnost chovat se jako muž, chránit mě jako muž, šukat jako muž, mít sebevědomí jako muž a v neposlední řadě se do muže stylizovat (vcelku přirozeně bez pročítání Elle). 
Ne, být lumbersexuálem není to samé. 
Jak jsem pochopila, lumbersexuál si jako první nechá narůst pořádný plnovous, pořídí si flanelku (prý má být luxusní značky) takže z H&M a hlavně khaki batoh. Před usnutím si intenzivně představuje, jak zdolává hory, pralesy a bojuje s divokou zvěří a po probuzení dává do batohu tablet a peněženku a odchází z domu. Důležité je nezapomenout na drsný výraz jakoby ošlehaný větrem (však také zdolával ty hory!) a místo cigarety vytáhnout dýmku (co na tom, že do teď nekouřil). Podstatným znakem jsou také svaly (opět z hor a nebo z tahání dřeva?), které pracně získává zvedáním činek. Otázkou zůstává, jestli někdy viděl sekyru, jestli umí vůbec rozdělat gril a jestli vůbec rozdělá vás...


Moderní zálesák nebo dnešní Runcajs, jak je také lumersexuál označován je tak trošku úlet a nevím, jestli bych radši skončila v posteli s ním nebo s mužem, který by si ode mě ráno půjčil dvě kolečka okurky na kruhy pod očima. Ale ano, jsou to jen styly a je dobré, že ti obyčejní muži, kteří se jich nedrží, ještě existují. 


středa 20. května 2015

The Little Death - s lehkostí o více či méně šílených úchylkách

Došla jsem k závěru, že dnešek je díky podzimnímu počasí vhodný tak akorát na sledování filmů z postele. Musím se tedy s vámi podělit o jeden z opravdu výborných erotických filmů, které jsem viděla (nečekejte 50 odstínů šedi, tohle je totiž komedie plná černého humoru!)
The Little Death je film utvořený z různých krátkých příběhů na téma sexuální fantazie, touhy, úchylky a fetiše. A po těch lehce dramaticky a příliš romanticky ztvárněných erotických filmech, je tahle komedie naprosto výborná "oddechovka" u které se pobavíte a navíc plná sympatických a hlavně lidských postav. Dost možná si některé z nich oblíbíte, najdete v nich třeba i sami sebe nebo se vám jen zalíbí pro příběh (protože ty příběhy jsou opravdu skvělé!) a nebo díky nim zjistíte, že to s vaší fantazií není až tak hrozné.

Můj oblíbený pár Maeve a Josh jsou vcelku obyčejným párem až na to, že Maeve se jednou svěří, že by chtěla zažít znásilnění a přítele o to požádá, no a kolem toho se točí celý jejich příběh, který skončí dost zajímavě (ale to nebudu prozrazovat). 
Příběhy jsou romantické, trošku zvrhlé, plné černého humoru, sexu a lásky a zároveň problémů, které do každého ze vztahů přicházejí a působí tak nějak lehce, že si budete přát aby ještě pokračoval. Musím říct, že k filmu jsem přišla čistě náhodou, když o něm někdo napsal, že je osvěžující jako mentolový lubrikační gel, zajímavé přirovnání, ale po shlédnutí musím potvrdit, že pravdivé. 


pátek 15. května 2015

"Podstoupila jsem zmenšení stydkých pysků!"

Ano, možná vám někdo namítne, že jen podléháte touze po dokonalosti a že ženský klín má být rozmanitý, přece ji (pravděpodobně) neukazujete na potkání jako třeba nos, takže je to zbytečné, dokonce možná že vaše vagina po úpravě ztratí svojí "osobnost" a svůj "výraz". Věřte ale tomu, že když se vám "výraz" té vaší nelíbí, omezuje vás při sexu ale třeba i při sportu, nebo máte dokonce pocit, že s tím nedokážete žít, není nic špatného na tom, že tenhle problém vyřešíte- jednou pro vždy! Jaké to je vám poví jedna ze čtenářek, které za tenhle článek děkuji!

Je to pár dnů, co jsem podstoupila labioplastiku a ničeho nelituji. Cítím, že moje sebevědomí stoupá a hlavně nikde nic netrčí ani nepřekáží. Co je to labioplastika? Je to chirurgický zákrok, při kterém se odstraní vnitřní malé stydké pysky, které překrývají ty velké.
Začnu tím, jak to celé začalo. Zhruba od dvanácti let jsem začala vnímat, že tam dole není něco  pořádku. Postupem věku jsem cítila, že vnitřní pysky ještě rostou a jsou čím dál větší. Také měly jinou barvu a já si říkala, jestli to tak má vůbec být. Bohužel jsem hledala tam, kde jsem neměla a narazila na nějaká porno videa. Co si budeme povídat, byly tam samé dokonalé frndy. Přišlo mi, že je mají krásně úhledné, dokonalé a já jsem tam nepřitažlivá.
Kolem patnácti let už to nebyl jen problém estetiky, ale i zdravotní. Při jízdě na kole jsem se tam dole odírala, měla jsem pocit, že se tam pořád musím narovnávat. Dělala mi problém hygiena, když jsem se chtěla oholit, bála jsem se, že si je poraním.
Pak přišel čas, kdy jsem si našla přítele a hrozně jsem se bála, že se mu tam dole nebudu líbit. To, že jsem se u sexu neuvolnila, byla další věc. Při orálním sexu jsem myslela jenom na to jedno. Líbí se mu ta moje? Vůbec jsem si to neužívala a ani jsem nechtěla, aby mi to dělal při světle. Nejlépe pod peřinou. Na začátku sexu to nebylo příjemné, protože se mi do cesty občas pysky dostaly a zadrhlo to. Další věc, která mě trápila bylo spodní prádlo. Nemohla jsem si vzít krásné krajkové prádlo, protože to bylo velmi nepohodlné. Pysky mi z něj lezly, odíraly se a vznikla mi tam menší boule. V plavkách jsem měla pocit, že to všichni vidí a na záchodě jsem malé pysky strkala mezi ty velké. Tento problém mě trápil deset let. Bylo to moje tajemství, které jsem nikomu neřekla. Nechtěla jsem ale partnera obelhávat, proč nechci, aby se na ní díval a proč nejsem u orálního sexu spokojená. Dlouho jsem se odhodlávala mu to říct.
Jednou jsme s partnerem měli povídací večer a když zhasla světla, všechno jsem mu řekla. Zpotila jsem se u toho, ale on to přijal úplně v pohodě. První co řekla bylo: "Rozsviť, musím se na ní podívat, nikdy jsem si nevšiml, že je něco v nepořádku!". Řekla jsem mu, že je to psychický ale i zdravotní problém, Při holení, při sportu, v plavkách,  prádle, během sexu se dostatečně neuvolním a trápí mě to už deset let. Vadila mi i asymetrie pysků, pravý byl delší než levý- Partner mi na to řekl, že kdybych mu to neřekla, tak si ničeho nevšimne. Řekla jsem mu pak o labioplastice, že o ní reálně uvažuji a on souhlasil. Pokud mě to trápí, tak mám na to jít, protože chce, abych byla šťastná a v pohodě. Dokonce mi nabídl, že mi půlku peněz uhradí, protože jde i o jeho pipinku ☺.
Nějaký čas jsem projížděla fóra a narazila jsem na pana doktora Štěpána, který provádí zákrok v Brně a cena je opravdu krásná- 8000Kč, mnohdy se přitom pohybuje až do 25 000Kč. Objednala jsem se na termín a čekala až nastane den D. Šlo o zákrok v lokální anestezii. Samozřejmě to jde i v narkóze, ale to si připlatíte asi 10 000Kč.
Před zákrokem si se mnou pak doktor povídal, jak bude samotný zákrok probíhat a jelikož nejsem z Brna, jestli mám odvoz. Pak jsme šli na věc, doktor mi na pysky nakreslil čáry, kudy bude řez probíhat a jestli to chci víc nebo míň. Souhlasila jsem a pak mi doktor pysky umrtvil injekcí. Toho jsem se nejvíc bála, ale nebylo proč. Píchnutí nebolelo tak, jak jsem si představovala, byla to bolest srovnatelná s píchnutím do ruky. Během zákroku jsem nic necítila a doktor si se mnou pořád povídal. Za 40 minut bylo vše hotovo a nic mě nebolelo. Dostala jsem dezinfekci, sterilní gázu, vložky a Framykoin na potírání a odjela jsem domů. Za půl hodiny to přišlo k sobě a ten den to dost bolelo a půl dne to ještě krvácelo, ale nic hrozného. Druhý den jsem měla pysky hodně nateklé a začaly být modro fialové. Po záchodě jsem se měla umývat a potírat dezinfekcí a krémem. Druhý den už to nekrvácelo vůbec. Další dny už to natéká méně a pysky začínají mít svůj tvar. Snažím se sedět co nejméně a spíš polehávám. Za 14 dní po zákroku by mi měly vypadnout stehy samovolně a už by to nemělo být bolestivé. Co je ale důležité, měsíc se musí dodržovat sexuální půst a jelikož chci být s výsledkem spokojená, tak to určitě dodržím. Doktor mi řekl, že pár týdnů se ten vzhled teprve bude utvářet, ať se nelekám, že se mi to teď nemusí líbit. I když je to nateklé, modro fialové, tak jsem spokojená, protože nikde nic netrčí! Během prvních dnů to mám odkryté a větrám, aby se rána co nejdříve zahojila. Hlavní je dodržovat sterilitu, ačkoli to u takového místa úplně nejde. Sportovat se může cca za 14 dnů od operace a teprve za 3 měsíce  lze zhodnotit výsledek operace. Ke komplikacím patří rozestupy rány a infekce, pokud ale dodržujete zmíněné podmínky, není se čeho bát.
Dále chci ještě zmínit, že některým ženám zaplatila zákrok pojišťovna. V tomto případě se musíte obrátit na gynekologa a ten musí napsat posudek do nemocnice, kde vám zákrok provedou. Já jsem to nechtěla, protože naší nemocnici nevěřím, má negativní pověst a nevadilo mi, že si to zaplatím. Chtěla jsem se obrátit na plastického chirurga, který to má v ruce.
Když to shrnu, nemusíte se vůbec bát zákroku. Kdybych věděla, že to bude v pohodě, jdu na to mnohem dříve!

neděle 10. května 2015

Místo prstenu s kamenem Koh-i-noor, po ránu Postinor

Je ironií že na Den matek jsem nakráčela hned brzo ráno do lékárny s jasným plánem, který jsem sestavovala místo spánku. "Dobrý den, potřebovala bych Postinor..". Abych řekla pravdu, nikdy mě nenapadlo, že jednoho dne zrovna já využiji známou "pilulku PO". Ještě do poslední chvíle jsem totiž měla pocit, že - kdyby se to náhodou stalo, mám vcelku stabilní vztah, finance vcelku slušné a vcelku velký byt, kam by se dítě vešlo, mám na to už vcelku věk a vlastně kdyby náhodou proč ne. Jenže pak se ta náhoda stala, respektive to ani moc náhoda nebyla. Posilněni alkoholem v krvi jsme se oddávali divokému sexu zezadu, na FemCap jsem si ani nevzpomněla a spoléhala jsem se na něj a na to, že se neudělá do mě.

 Prý se nechal unést, pronesl "No tak promiň!" a usnul. Nejprve jsem na něj řvala, jak je to nezodpovědné, že ví, že se na to spoléháme, jak se nechová dospěle a není mi oporou, když mi řekne jen tak promiň, jakoby mi šlápl na nohu nebo nevím co. Pak, když opravdu usnul, jsem brečela nad sebou, že si za to můžu sama, že jsem "na stará kolena" nezodpovědná a že dítě (teď) rozhodně nechci! Najednou jsem to začala vidět strašně černě a začala si říkat co by kdyby. Víte, možná je to přehnané, možná jsem mohla čekat, jestli to za měsíc dostanu nebo ne a pak jednat, ale když je tady taková možnost, rozhodně jsem nechtěla čekat na potom a řešit pak mnohem složitější situaci. Možná také pro to, že jsem zásadně proti potratu ve chvíli, kdy už bych se o dítě postarat mohla, ale nechtěla bych! Prostě Postinor byla téměř jasná volba, i když po zkušenostech mojí známé a řadě diskuzí o vedlejších příznacích jsem po něm nesáhla s nadšením.
Protože mě nikdy nenapadlo si o tom něco zjišťovat a šly kolem mě i informace jestli je nebo není na předpis nebo co je k tomu třeba, nejprve jsem vše hledala na internetu abych šla do lékárny připravená. Vyplnila jsem dotazník, který mi předčítala lékárnice, předložila jsem občanku, protože bez receptu se může vydat jen v případě, že jste starší 16 ti let a pak jsem relativně spokojená odcházela s krabičkou a papírem s informacemi. Jeden prášek jsem si podle příbalového letáku vzala hned a další na mě čeká za 12 hodin, navzdory všem možným popsaným nežádoucím účinkům, je mi už X hodin po spolknutí prvního prášku dobře, jakoby nic. Vlastně se možná jen na základě příbalového letáku víc pozoruji a stresuji a čekám, kdy mi bude zle.
Nicméně, to, že se tohle stalo mě přesvědčilo o tom, že i když jsem si říkala, že bych už dítě mít klidně mohla, tak na to připravená rozhodně nejsem a hlavně na to není připravený náš vztah. Což je nakonec zjištění nic moc, ale i taková zjištění k sexu prostě patří.