Dřív jí to vadilo, vadily jí jeho večery v baru a jeho návraty nad ránem, kdy z něj byl cítit alkohol a chuť na sex. Vadilo jí, jak se na ní sápal a při tom se ona cítila tak sama a prázdná. A to to bývala taková láska... Nakonec jí začínala vadit jeho přítomnost i nepřítomnost, byla tak vyprahlá, marně si vybavovala jaké to bylo, když něco naposledy cítila. Jejich sex už dávno nebyl co dřív, možná má milenku, pomyslela si už tolikrát, ale neměla chuť to řešit, navíc jí byl natolik lhostejný, že tím nechtěla ztrácet svojí energii a čas. Věděla, že se to jednou změní, už brzy, říkala si.
Byl už večer, když se rozhodla zkrátit si cestu z práce přes park. Nikdy to neudělala a už jí štvalo, jak je její život každý den stejný, stejně nudný, stejně stereotypní. Bylo už šero, velké keře dávaly prostor fantazii a lodičky s vysokými podpatky jí nutily jít po vydlážděném chodníku pomaleji, než chtěla. Ušla pár kroků a na chvíli se zastavila. Ledový vzduch jí proudil do pusy, jak se ztěžka nadechla, když si uvědomila tíhu všech pocitů. Najednou za sebou uslyšela kroky. Ohlídla se a uviděla černou postavu. Srdce se jí rozbušilo a vyrušilo jí z rozjímání. Vyrazila. Neustále vnímala kroky za sebou, tmu a zvláštní vzrušení. Zabouchla za sebou dveře od bytu. "Tak jak ses měla?" ozvalo se z obýváku, stejně nikdo nečekal odpověď, vpadla do koupelny a zamkla za sebou. Vjela si rukou do kalhotek. Byly mokré a studené. Svezla se na dlaždice a zběsile se začala prstit. Bylo to jako extáze.