úterý 17. června 2014

Glory večer

Začala jsem pomalu otevírat oči a bolela mě hlava. Kolem mě byla tma a já okamžitě zjistila, že tohle nemůže dopadnout dobře. Když jsem roztáhla ruce, dotýkala jsem se zdí, tahle místnost měla na šířku tak maximálně dva metry, pomalu jsem se zvedala a čekala nízký strop. Stála jsem tam, po tmě, v té divné krabici, která mi svými rozměry připomínala výtah a bylo mi zle. Rukama jsem začala jezdit po stěnách a hledat vypínač, stěny byly hladké, a já propadla zoufalství. Strčila jsem do něčeho u zdi a zjistila jsem, že je to malá kulatá židle. Sedla jsem si a položila si hlavu do dlaní, snažila jsem si vzpomenout na to, co se ten večer stalo.
Vybavilo se mi, jak jsme se hádaly s kamarádkou a já odešla z baru dřív. Byla už tma a já šla domů, lehce opilá a hodně naštvaná. Nic víc.


Slyším vedle z místnosti mužské hlasy. Někdo se za zdí baví, přitisknu ucho ke stěně a snažím se rozeznat co říkají, nevím jestli mám křičet o pomoc nebo spíš předstírat, že tam ani nejsem. Nakonec vyberu tu první možnost a rázem si to vyčtu. Začnu pěstmi bouchat do stěny, řekla bych, že je to spíš sklo nebo hladký plast, volám o pomoc. Najednou se uvnitř mé plastové krabice rozsvítí tlumené červené světlo. Leknu se a přestanu bouchat na stěnu. Konečně si prohlížím kde jsem, mhouřím oči, vidím tu malou židli a zjišťuji, že mám na ruce nakreslený křížek.
"Kdopak se nám to probudil?" Trhnu s sebou a podívám se odkud tenhle hluboký hlas vychází. Nahoře v rohu je malý reproduktor. Začínám se neskutečně bát a nejsem schopná se pohnout. "Neumíš mluvit?!"
"Kde to sakra jsem?" snažím se vykřiknout ale můj hlas zní tiše, sípavě. "Nemáš chodit domů sama, na takové holčičky čeká vždycky trest!" Cítím jak se mi oči zalévají slzami a hlava mě bolí, jak se snažím vybavit si poslední minuty mojí cesty domů. "Otoč se a podívej se na stěnu!" Když udělám jak mi reprák poručí, chvíli nevidím nic zvláštního, pak ale zhruba metr nad židlí vidím vyříznutý otvor překrytý igelitem, na igelitu je nakreslený křížek černou lihovkou. "Sedni si na tu židli!" Když si sednu, mám tuhle díru akorát u obličeje a igelit někdo z druhé strany sundá. Instinktivně se snažím podívat se ven. V dálce vidím nějakého chlapa v obleku, ale do obličeje mu není vidět. Začne se přibližovat a já ucuknu. "Seď a ani se nehni, jestli se chceš dostat ven, musíš si to zasloužit!". "Svlíkni se a kalhotky prostrč dírou ven!".

Celá se klepu, proč, proč, je mi jasné že tohle nemůže skončit normálně. Prostrkuji kalhotky dírou ven a sedím na té kovové židli nahá. Je mi zima.. To snad ne, to není možný..buší mi srdce, když dírou ve zdi projede jeho obří penis. "Teď budeš dělat, co ti řeknu! Jestli uděláš něco co nechci prostrčím tou dírou pistoli". Zbavená smyslů ho beru do ruky, chvíli ho honím, tak jak mi hlas z repráku diktuje, pak ho beru do pusy. Strachy se mi klepe spodní čelist a jeho žalud mi pomalu projíždí mezi rty. Nemůžu, říkám si.. když ale zvýší hlas a vztekle přirazí, všechno v sobě zapřu a kouřím. Když se udělá, mám toho plnou pusu a po tvářích mi tečou slzy.



Sedím na té židli bez hnutí a koukám na prázdnou díru ve stěně. Je konec!
"Zvedni se ty děvko a nabodni se na něj!"..není konec, je zpátky.
Otáčím se zády ke zdi, jsem suchá a vím, že mě to bude bolet, nasliním si ruku a snažím se trochu navlhčit svojí kundičku než na něj nasednu. "Jsi mokrá, to se mi líbí.." slastně zabručí, když se snažím na něj nasednout.  Přimáčknu se tělem na stěnu a ruce si opřu o židličku, přikázal mi ani se nehnout a přiráží do mě ze všech sil. Je obrovský a mě to bolí, myslím jen na to aby to už skončilo a mohla jsem jít pryč.



Když pod dírou klečím a nastavuji prsa, tak jak si poručil, stříká na mě a tlumeně vydechuje, cítím úlevu. Zvládla jsem to! "Můžu jí?" slyším jak zrychleně funí "Nikam nechoď sedni si na zem na to vyznačený místo!". Vzdávám to, sedám si a nechci dosednout kundičkou přímo na tu díru zakrytou igelitem s křížem, která je i v podlaze. "Sedni si sakra pořádně!!" A tak si sedám, igelit je pryč a cítím jeho prsty. Po těch obřích rozměrech jsou jeho prsty tak malé, že je skoro necítím, sedím tam, koukám do zdi a čekám. Cítím vibrace, přiloží mi na ní něco šíleně vibrujícího až s sebou cuknu. "Opovaž se hnout!!!" Sedím. Cítím, že i přes ten neskutečný strach se moje tělo začíná otřásat vzrušením, ty vibrace mnou projíždějí a když do mě to vibrující něco strčí, mám pocit, že mě to roztrhne napůl, je to ve mě na doraz. Začne zběsile přirážet a já ač nechci zavzdychám, udělám se...nechci to...udělám se. A najednou mám silný orgasmus, křičím, brečím, nevím co dělat. Všechno utichne. Ležím na podlaze v té krabici a dírami začne dovnitř proudit bílý kouř. Cítím ten smrad, koukám do stropu a celá se klepu. Myslím, že další kolo už nezvládnu... Chci spát.

Otvírám oči, mhouřím je, protože to světlo je hrozně silné. Rozhlížím se kolem a slyším spoustu lidí. První co zjišťuji je, že jsem oblečená. Vedle mě je záchodová mísa. Už ne..pomyslím si. Vidím dlaždičky, obyčejný záchod, dveře, kliku. Beru za ní. Dveře se otevřou a já zjistím, že jsem na záchodě v tom baru ze kterého jsem odešla. Koukám na sebe do zrcadla, mám kabelku, boty, jsem učesaná, vypadám jako by se nic ani nestalo. Vylezu ze záchoda, projdu barem a jdu konečně domů. Možná se ani nic nestalo, říkám si... ale cítím, jak jsem dole rozedřená a jak nemůžu ani chodit. Podívám se na zápěstí.... a vidím ten křížek.

10 komentářů:

  1. Opravdu se to stalo nebo je to z nějaké knížky? :) :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to stejné jako se spoustou povídek u mě na blogu- nestalo se to, mám to v hlavě ;)

      Vymazat
  2. Pěkný text, nemáš nějaký podobně laděný porno tip ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úplně podobně laděné to není, ale na téma glory hole jsou docela pěkná videa tady http://www.youporn.com/search/?query=glory+hole

      Vymazat
  3. Moc hezky napsané :)

    OdpovědětVymazat
  4. Nemáš nějaký porno tip na 'znásilnění', prostě že se holka brání, nechce, ale musí? :)

    OdpovědětVymazat
  5. Druhý obrázek je pěkný, jak si jí bere do zadečku.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, V. ♥