úterý 26. srpna 2014

Společná ložnice

Postavili jsme k posteli velkou krabici našich společných hraček. Všechny moje vibrátory, kuličky a kolíky se spojily s gely, které byly u něj doma, s umělou vagínou a vajíčkem Tenga.
Ano, vypadá to, že přišel konec teenagerovských lásek a vztahů probíhajících v pokojíčku v domě rodičů. Máme vlastní byt! Tedy podnájem. Kamarádky i rodiče na mě vyděšeně zíraly, když jsem to oznámila... byl to totiž naprosto impulzivní a nepromyšlený nápad, a na takové nápady u mě nikdo není zvyklý, ani já sama. A mezi těmi horami krabic z Ikei jsem si teprve začala všímat s kým to jdu vlastně bydlet. Přišly hádky a také jsem pak poprvé usínala otočená zády k němu, přišly diskuze o teplé vodě a o koženkovém gauči, začalo dohadování o tom, proč není schopný vytřít koupelnu.

A na začátku toho všeho byl sex.

Na jednu stranu jsem šťastná, na druhou mám pocit, že jsem si záměrně tímhle nápadem zkrátila bezstarostné období zamilovanosti a také bezstarostný sex. Mám problém dosáhnout orgasmu, věřili byste tomu? Dokonce i když si to dělám sama! Fyzicky to cítím úplně stejně, psychicky jsem ale úplně jinde, mám pocit, jako kdyby mě to prostě nenaplňovalo... "Šoupni se na svojí půlku.." šťouchnu ho v noci do žeber a přes hlavu si přetáhnu svojí peřinu, pak začnu přemýšlet nad tím, jestli nám na té malé studentské posteli nebylo líp.
Upřímně doufám, že je to jeden z těch pomíjivých stavů, který za chvíli přejde. Odmítám se smířit s tím, že u masturbace budu myslet na hlouposti a u sexu se budu cítit konečně naladěná až když bude po všem. A tak, až se dneska dostaneme do naší společné ložnice, vyndám z naší společné krabice šperk.
S kamínkem v análu je hned život hezčí.. ;)



3 komentáře:

  1. Myslím, že se to časem usadí a přejde to. Já s přítelem bydlím rok (stěhovali jsme se k sobě po dvou třech měsících, ale znali jsme se dobře už předtím), hádat jsme se nehádali a nehádáme, jsme oba celkem bordeláři a flegmatici a postel nám taky není malá, ale s tou chutí na sex je to různé, někdy to děláme dvakrát denně, častěji pak jednou za dva tři dny a spíš zvykově... Nejlepší je to vždycky když se nějaký čas nevidíme.
    Určitě to má zápory, ale na společné bydlení nedám dopustit :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, to je náhodná foto, nebo vlastní? :)

    OdpovědětVymazat
  3. Hrubky hrůza, ale kvůli češtině tu nejsme. Ideální je se sestěhovat co nejdříve. Kamarádka byla s přítelem 5let, pak uznali, že by bylo hezké bydlet spolu. Sestěhovali se a do tří měsíců byli od sebe. Prostě zjistili, že spolu nedokáží žít. Takže určitě doporučuji všem to absolvovat co nejdříve, protože si potenciálně ušetříte čas.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, V. ♥