Zážitek

"Prosím?..." na druhé straně telefonu se ale právě volání ukončilo. Takhle nějak to všechno začalo ale volání se opakovalo ještě dvakrát po sobě. Ten den pokračoval jakoby nic, však taky kolik takových telefonátů zažijete? Večer jsem ale opět na displeji viděla neznámé číslo a opět se ohlásila do telefonu. Slyšela jsem hluboké dýchání. "Haló? Slyšíme se?" očividně jsme se slyšeli už tenkrát dost dobře, ale až později jsem pochopila, že on se mnou vůbec mluvit nechtěl. Další den se číslo ukázalo na mém služebním mobilu a já už ho nezvedla. Číslo zářilo na displeji ještě třikrát. Bylo pondělí a já šla z práce až večer, domů to nemám přes žádné tajemné parky ale rovnou přes náměstí, kde se i teď pohybovala spousta lidí.

Az tak pozde? Musis byt unavena, napust si doma vanu a dej si relax!

Po přečtení zprávy jsem začala vážně přemýšlet o tom, že si ze mě někdo střílí ale zároveň jsem trošku znejistila. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Mohl to psát každý, kdo tam byl, ale i každý, kdo tam nebyl a věděl, že v tuhle dobu odcházím z práce.

Přišla jsem domů a zkusila zavolat a zjistit, od koho zpráva a všechny hovory přicházejí, ale neúspěšně. I když jsem původně měla koupání v plánu, odbyla jsem se rychlou sprchou už jen pro pocit, že nedělám to, co ve zprávě bylo a šla spát.

V půl páté ráno mě místo budíku vytáhlo z postele drnčení zvonku. Moje odhodlání, že nevstanu, kdo by také vstával, zmizelo ve chvíli, kdy zvonek nepřetržitě hrál mým bytem už dobrých deset minut. Natáhla jsem župan a došla ke dveřím, podívala jsem se kukátkem a podívala jsem se znovu a ještě jednou, protože jsem viděla jen tmu. Zvonek utichl a já se trochu bála dveře otevřít když na chodbě není rozsvíceno. A tak jsem se s peřinou přestěhovala do obýváku a ještě dospávala u televize. .

Tak uz konecne otevri dvere!

Rozbušilo se mi srdce..Bála jsem se vylézt z vlastního bytu jen na základě zprávy z neznámého čísla. Podívala jsem se kukátkem. Tma. Na chodbě už ale musí být v tuhle dobu přece světlo. Otevřela jsem dveře. Na zemi ležela krabice převázaná mašlí, kterou jsem vzala dovnitř a podívala se na kukátko přelepené černou páskou.

S třesoucíma rukama jsem prohlížela rozmazané fotky. Ačkoli byly focené z dálky a ty, které byly přiblížené byly dost nejasné, věděla jsem přesně, co na nich je. Co nebo spíš kdo. JÁ. Já u vína s kamarádkou, já v autobuse, v obchodě, po cestě domů, já v práci. Na dně krabice byla obálka. Byla jsem v ní já, při sexu s tím, koho jsem pečlivě tajila před světem. Na další fotce jsem byla v prádle, pak nahá a pak? Zcela jasná fotka toho, jak ležím v posteli a spím. Zamrazilo mě.

Zazvonil telefon. Věděla jsem tak nějak vnitřně, že je to určitě on. "Co to má znamenat? Co to má být!!!" vyhrkla jsem, ale na druhé straně jsem slyšela jen jasné dýchání. "Halo? kdo je to?!" slyšela jsem televizi, dost nahlas, jinak nic.

Hodila jsem telefon do kabelky a vypadla z bytu tak rychle, jak jen to šlo. Je to nějaký úchyl, šmírák, co vyfotil pár fotek za stromem nebo snad někde venku. Ale co ta fotka jak spím? Kdo a kdy jí vyfotil?

Vyběhla jsem ven a měla pocit, že mě každý sleduje. Zavřela jsem se v kanceláři o dvě hodiny dřív a otočila klíčem. Zapnula jsem počítač a když se rozsvítil, na ploše se objevila další fotka.

Pak to celé nějak utichlo. Ano, přemýšlela jsem, jestli nejít na policii, ale co se vlastně stalo? Nikdo mi nevyhrožoval, a jestli mě sledoval tak jen pár dní. Týden se na mém mobilu číslo neukázalo a týden se nedělo nic, co by s tím mělo něco společného. Fotky jsem vyhodila, tu na které jsem byla s ním jsem roztrhala na co nejmenší kousky a spláchla do záchoda. Můj přítel se měl vrátit už za měsíc a myšlenka na to, že taková fotka vůbec existovala mě doslova pálila v hlavě každý večer.

Byla sobota kolem desáté večer a já si otevřela víno a pustila si muziku. Přivřela jsem oči..Po pár skleničkách jsem dostala neskutečnou chuť na sex. Nejprve jsem chtěla zavolat tomu, s kým jsem si před měsícem tak užila, pak jsem si vybavila tu fotku, a došlo mi, že rozhodně nemůžu riskovat, že vznikne nějaká další. A pak mě napadlo, že mám úplně jiné možnosti. Projela jsem historii volání a vytočila to číslo. "Ahoj, zrovna si to jdu udělat, nechceš se přidat?" zašeptala jsem a protože jsem dobře slyšela dýchání na druhém konci, které se zrychlilo, začala jsem se hladit. Stoupla jsem si k oknu a sundala si župan. Rukama jsem si stiskla prsa a dráždila si bradavky. "Vím, že bys to chtěl dělat.." Hladila jsem se, zvedla jednu nohu a opřela jí o postel. "No tak..řekni něco!" roztáhla jsem si jí jednou rukou a pak dovnitř zajela prsty. Telefon položený na parapetu předával hluboké dýchání až ke mě a já na vlastní kůži cítila, jak neskutečně vzrušující to je. Svíjela jsem se v orgasmu asi po dvou minutách... a stejně tak rychle jsem položila telefon.

"Uzasne predstaveni, diky!"

Možná to začalo až tady.

Druhý den na mě v práci čekala dárková taštička a pugét růži. Dárkem mi bylo krajkové spodní prádlo a kartička s větou, že mi určitě dobře bude. A já si večer k oknu přesunula křeslo a jako zblázněná na něm v prádle seděla a vytáčela jeho číslo. Každý den jsem se těšila, našla jsem v tom tajemné zalíbení, vzrušení, obdiv. Každá zpráva na konci mě přesvědčila o tom, že je to opravdové a po několikátém představení už se vytratil strach.

"Chci te, koukni do schranky!"

Otevřela jsem obálku s fotkou, ale tentokrát s fotkou hotelu a také s adresou. Nechyběl datum, čas a upozornění, že tam bude.

Třásla jsem se když jsem o pár dní později nasedala do auta. Nikomu jsem o své cestě neřekla, komu taky, kdo by to pochopil? Měla jsem na sobě bílé krajkové prádlo od něj. Nevinnost sama pomyslela jsem si, když jsem se koukala do zrcadla. Hotel, pokoj, otevřela jsem dveře.

"Svlikni si a lehni si na postel!"

Pomalu jsem se svlékla a v prádlu si lehla na ustlanou postel. Přede mnou stál on. Srdce mi bilo jako na poplach a očima jsem sjížděla latexovou kombinézu. Snažila jsem se uklidnit.



Přiblížil se k posteli a já ležela naprosto oněmělá a neschopná se pohnout. Pohyboval se pomalu, jemně mi sundaval prádlo a dotýkal se mě gumovýma rukama. Vše bylo tak jemné, zvedla jsem ruce a pohladila ho po lesklých ramenou, přitiskl se ke mě.

Bez nějakých doteků kolem do mě najednou vrazil dva prsty a rychle jimi projížděl, pak přidal další a roztahoval mě za doprovodu čvachtání, které vydávala moje mokrá kundička, jejíž šťáva stékala po černém latexu. Pak rozepnul otvor v rozkroku a vyndal svůj obrovský penis, který byl sám o sobě obtažený černým oblekem. Přitáhl si mojí hlavu a začal mi přirážet do pusy. Narážel mi do krku a dráždil moje mandle tak, že jsem se začala dávit a z očí mi tekly slzy. Pak do mě prudce strčil a povalil mě na postel. Klekla jsem si na čtyři a on ke mě přistoupil. V napětí jsem čekala, tak jako tomu bylo posledních pár dní a on ho do mě prudce vrazil. Pak zase vytáhl, nechal mě čekat a opakoval, až jsem měla pocit, že ze mě vyrazí duši. Pevně mě chytil za boky a já, politá ledovým potem, se ani nehnula, když ho do mě vrazil znovu a nabral zběsilé tempo. Jeho přírazy byly hluboké a tvrdé, naráželi jsme do sebe a já najednou začala téct. Přestala jsem myslet na to, kdo to je, něco zvráceného uvnitř mě mi dávalo najevo, že je to naprosto zbytečné. Po stehně mi tekla čirá tekutina a pár vteřin na to jsem se celá stáhla a přišla neskutečná extáze ve které jsem vykřikla. Instinktivně mi ucpal dlaní pusu. Bez ohledu na to, že mám orgasmus, bez ohledu na to, že teď toužím po tom, aby na chvíli přestal a moje přecitlivělé tělo se mohlo vzpamatovat, přirážel zběsile dál, až jsem ležela na břiše s obličejem v polštáři a on mě za vlasy tlačil víc a víc mezi lesklou látku a molitanovou výplň. Otočil mě na záda, celou mě zalehl a pokračoval. Pak mi jeho prsty pevně obemkly krk. Stříkala jsem tak, že jsem neměla sílu se dál pohnout, dusila jsem se a paradoxně mi nedostatek kyslíku způsoboval silnější orgasmy. Celé tělo jsem měla v jedné šílené křeči. Stačilo krátké stlačení krku a po těle se mi rozjel klid a tma.



Mžourám do světla a rozhlížím se po pokoji. Nikde nikdo..oddychnu si a jako opilá se potácím do koupelny. V zrcadle se nemohu poznat. Mizím ve sprše.

Už nikdy žádná další zpráva, kterou jsem tajně čekala, nikdy žádné zavolání. Milý ženský hlas na druhé straně hlásí, že volané číslo je vypnuté nebo nedostupné. Spokojeně se teď před spaním tulím k příteli, který se vrátil po půl roce ze služební cesty a vypráví mi zážitky. Jedním uchem tam a jedním ven, pod tíhou mého zážitku se vytrácejí...