středa 23. října 2013

Nezapomínej na mě ve zlém

Hned na začátek, nečtěte to. Pokud vám tady jde jen o sex. 


Pak jsem se konečně odhodlala dát do igelitky i jeho pyžamo a trenky ze skříně. Jsou to skoro čtyři měsíce a pořád mám tyhle chvíle. Těch pět let byla příliš dlouhá doba. Už vůbec nevím, jaká jsem byla před tím.
Někdy mi to chybí. A pak si říkám, že už to přece nebyla láska v tom pravým významu a že se nám ulevilo. Jsou to zvláštní stavy.
Nevím kdy to přejde...a strašně si přeju aby už to přišlo.
Mám život jako na horský dráze.

Včera jsem se rozplývala nad tím koho teď mám. Představím vám ho.
Na začátku byl sex. Chybělo mi to a já chtěla někoho, kdo mi to dá a něbude chtít žádnou lásku a věrnost. Pár dní před tím, než jsme se prvně sešli jsem slyšela, že je sice hrubej ale že to umí. Paráda! Přesně to chci. Pak jsme se sešli. A pokračování je na dlouho.
Tři týdny zpátky mi řekl, že ke mě cítí něco víc a chtěl by vztah a tak.
Já se cítila jako zahnaná do kouta. Jasně, vycouvala jsem z toho, že vztah nechci.
No od tý doby se to vyvíjelo asi tak:
Chová se ke mě úžasně, to stavím na první místo. Po dlouhé době se cítím skvěle. Dokonce mi přinesl kytku a já měla prvně vlhké oči a ne kalhotky. Spala jsem v jeho posteli, snídala u něj a byli jsme spolu na plese. Chybí mi, když s ním nejsem a ne, nejde jen o sex. Je to prostě jinak♥
Včera jsem si říkala, že do toho vztahu půjdu. Můžu z toho přece kdykoli vycouvat. Nic to přece na nás dvou nezmění, že řeknu: "Dobře, tak spolu chodíme".
To jsem řekla včera. Dneska mi to přijde, že jsem se asi zbláznila. Jak jsem si to mohla myslet? Vůbec přece nechci vztah. Nechci se do někoho zamilovat. A jde to vůbec ještě?
Protože se cítím tak rozkopaná. Psychicky nevyrovnaná.


Přijde mi, že nemám ani srdce na svém místě. Můj život se po rozchodu úplně otočil a tyhle 4 měsíce jede úplně v šíleném rytmu. Někdy si říkám: KONEČNĚ ŽIJU! Hodně se směju, hodně se bavím, neohlížím se na nic a dělám věci, který jsem dřív nedělala. Cítím se hodně šťastná. Hodně kouřím a piju a pak hodně vyvádím. Hodně mi vadí, když jsou normální dny. Hodně mi vadí, když jsem sama a mám čas přemýšlet. Hodně je mi všechno jedno a nějak nehledám nic na čem by mi záleželo.

Hodně se bojím. Že už nic nebude jako dřív.

14 komentářů:

  1. Přeju Ti abys byla štastná a abys furt neměla různé takovéhle stavy, asi to chce více času :)

    OdpovědětVymazat
  2. Drž se, holka. Vim jaká tahle rozpolcenost je. Až moc dobře. Sice se tak přímo netýká vztahů, spíš hledání sebe sama, ale stejně je naprd nevědět, na čem jsi a co si vlastně myslíš.. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Po žádném vztahu člověk není stejnej a je těžké se neotáčet zpět jaké co bylo... já si teď připadám, že jsem jak mezi mlýnskými koly. S přítelem jsme přes šest let a poslední rok nás to spíš ničí než by nám to prospívalo a já se bojím udělat TU změnu (být sama). G.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc ti přeji aby si byla spokojená a dala si do pořádku vše co potřebuješ....já to tak taky měla na minulý dlouhý vztah občas vzpomínám i když mě to bolí ale člověk to z hlavy nepustí...a zažívám to stejné jako ty....teď jsem se nechtěla zamilovat ale z důvodu toho že mám z toho strach strach z bolesti apod... ale stalo se sem zamilovaná...

    OdpovědětVymazat
  5. Chce to všechno čas...já jsem po rozchodu taky nechtěla dalšího chlapa, ale objevil se, byl tady pro mě, když jsem potřebovala a tak jsem u něj už zůstala....no a občas mám taky pochybnosti...vzpomenu si na ty 3 roky s tím předešlým, přemýšlím, jestli jsem neudělala blbost, když jsem to ukončila, pak si zase uvědomím, jaký to bylo, jak se ke mě choval, trošku přemýšlím, jestli by se nezměnil..no nezměnil...pak mám zase dny, kdy jsem strašně šťastná...uvidíme jak to všechno dopadne, faktem je, že tahle rozpolcenost je zlo...

    OdpovědětVymazat
  6. S tím posledním odstavcem jsem se přirovnala... Tak nějak si taky připadám.

    OdpovědětVymazat
  7. To chce klid a hodně sex.Neplést si potřeby s láskou.

    OdpovědětVymazat
  8. Taky jsem se rozešla před 3 měsíci s přítelem po 5ti letech..stavy mm uplně stejné..na jednu stranu v pohodě, na druhou hrůza být sama:-( všichni říkaji že to chce čas ..

    OdpovědětVymazat
  9. Jsem taky skoro po pěti letech...sama, ale už ne sama...je to skoro 9 měsíců...mám nového přítele, je úžasnej. Jenže to pořád někde vzadu bolí a chci aby to zmizelo. Našla jsem se ve tvém článku, cítím to úplně stejně. Dana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy se bojím, že to nikdy nezmizí...
      Jsem sice s někým novým, ale všechno co je kolem mi připomíná ten vztah, který už nemám. Přitom vím, že bych se zpátky vracet nechtěla..
      Je to někde uvnitř mě a asi ještě dlouho bude.

      Vymazat
  10. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj,
    jako bych to psala já. Mám to úplně stejně. Je to půl roku od rozchodu, byli jsme spolu šest let. Mám někoho novýho, je fajn, rozumíme si a tak, ale pořád to někde ve skrytu duše ještě není dobrý... už bych z toho bludnýho kruhu chtěla konečně vypadnout. Taky se bojím, že to nezmizí, ale určitě jo, musíme tomu věřit. Pět/šest let je prostě dlouhá doba, člověk si na toho druhýho zvykne, nejde zapomenout hned... Leňa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, mám to pořád stejně.. někdy míň a někdy zas víc.
      Je to zvláštní, jaké zůstane prázdno..
      Ale určitě to jednou bude lepší!

      Vymazat
  12. Jako bych cetla svuj vlastni pribeh..

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, V. ♥