čtvrtek 27. června 2013

Jiný den - stále stejná JÁ

Po pár dnech strávených s kamarádkou PRYČ jsem opět tady.
Doma, kde mi ho připomíná každý milimetr tohohle zatracenýho prostoru.
A víte co? Měla jsem se dobře! Nemyslela jsem na to, teda aspoń se snažila. Neřešila jsem to a radovala se, jak je to všechno super.

Už mi to pořádně došlo. Došlo mi, že už to nejsme my dva, ale jenom já a on. A já že jsem sama.
Díky bohu mi to došlo zrovna ve chvíli, kdy jsem nemohla brečet a musela jsem si jenom dát další skleničku šampaňskýho a s bublinkama v hlavě to přejít.
Pokud procházíte něčím podobným, vypadněte pryč! Kdybych se nemusela vrátit asi bych se nevrátila, protože jsem tak byla relativně šťastná. A teď jsem opět smutná, že to tak dopadlo a přemýšlím jestli nás dá osud zase dohromady.
Všude radí, jak se má člověk vybrečet a mě se nechce. Asi je to tím, že jsem se za ten rok před tím nabrečela už dost.

Na zdi mám obraz z obrázků. Tedy, jsou to takové životní cíle. Jeden z těch obrázků je tenhle.
Když tak na něj koukám, mám pocit, že jsem udělala dobře. A že jdu přesně tak, jak mám.

Do života přece patří samota.
A uvědomění si, co od něj vlastně chceme.




20 komentářů:

  1. Ja se pred 2 mesici s mym rozesla. Nefungovalo to, ale on me "prej" stale miluje a furt me chtel zpatky a ptal se me jestli jsem nezmenila nazor. Cloveku to dost zkazi naladu pac chce zapomenout a to je sakra tezky. No a ve stredu se me zeptal jestli me nechce zpet a ve ctvrtek mi spoluzacka (diky me se znaji) vyzvoni ze se spolu vyspali. Takze ja uz tyden bud lezim na gauci a cumim do stropu nebo jsem venku s kamoskou a snazim se do toho stropu necumet. Samota je zla mrcha, ale vse co to chce je cas a pozitivni mysl.

    OdpovědětVymazat
  2. Ono to nějak dopadne... Po čase zjistíš, co je pro tebe nejlepší :) A jak říkáš, taky mi pomáhá vypadnout někam do pryč, když se něco takového děje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi 3 dny (bylo to minulej tyden) jsem sedela a furt si kladla otazku PROC. Taky jsem ho prece jen mela hodne rada. Ale ted uz jsem jen v letargii a jak rikas. Zjistuju jaky mam priority a co je pro me nejlepsi. Potkat novy lidi a hlavne najit, ac to zni desne klise, duvod sveho zivota. Nejake poslani, sny, prani. A asi se budu opicit podle Vanilopky a udelam si nejakou nastenku zivotnich cilu. Je potreba se zamerit na budoucnost a ne se placat v minulosti.

      Vymazat
  3. Samatha ve druhém díle sexu ve městě řekla:" miluju tě smithe,ale sebe miluju víc" .... a když je mi zle,vždycky se zamyslím právě nad tímhle výrokem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Svata pravda, ale pouzij tohle v zivote? Budes za sobce.:-/

      Vymazat
    2. Souhlas, ale sobci se mají v životě nejlíp;)

      Vymazat
  4. a ty bys chtěla aby vás dal osud zase dohromady? A proč jste vlastně museli jít od sebe? :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych chtěla, rozuměli jsme si snad ve všem... To je na dlouhé povídání, ale ve zkratce, před rokem jsem někoho potkala a celý ten rok to mezi náma bylo a asi jsme se přes to nedokázali přenést. A pak do toho jsem začala pochybovat co k němu cítím a přišlo mi, že už to není ono.

      Vymazat
    2. a co vlastně chceš? Jeho nebo toho jak si potkala před rokem? To by vše dost vyřešilo ne?

      Vymazat
  5. Jedna z nejlepších scén z Bridgetky! Nebuď smutná...

    OdpovědětVymazat
  6. Musím naprosto souhlasit, vypadnout pryč je nejlepší. Já se rozešla s přítelem před měsícem, už to nefungovalo a on navíc dost rád lhal. Naštěstí mi došlo, že to vážně nemá cenu a ukončila jsem to.Ale špatná jsem z toho byla stejně. Vyrazila jsem s kamarádkou (která je taky po rozchodu) na dovolenou, a musím, říct, že mě nemohlo potkat nic lepšího :) Vrátila jsem se odpočatá, s čistou hlavou a šťastná :)

    OdpovědětVymazat
  7. Vanilopko, je to smutný článek, ale víš co? Někdo brečí, jiný píše. Hodila jsi to do světa, to taky může být terapie.
    Doufám, že bude brzy líp:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím:) člověk to potřebuje dostat nějakým způsobem ze sebe! Budu držet palce aby to dopadlo moc dobře a ty jsi zas měla to co chceš!

      Vymazat
  8. Prožívám to samé :( Rozešli jsme se po 4 letech, první delší vztah, první láska.. Bolí to ale jediné co pomůže je čas a človek si to musi v hlavě srovnat, přijmout to a přenést se přes to, udělat tlustou čáru a jít dál. Přátele pomohou moc ale stejně na to človek zůstane sám, ve své hlavě. Musíme bojovat, bude dobře :) Klidně si o tom s tebou ráda popovídám, nechci těma řečma otravovat už kamarádky, kdyžtak napiš iw.jad@seznam.cz :)

    OdpovědětVymazat
  9. Vše si vyzkoušíš a sama poznáš co je správné a co ne:)

    OdpovědětVymazat
  10. PO 3 letech je vše pryč, už je to 2 měsíce, a mám dost těch probdělých nocí toho svírání a té bolesti...máš fajn že máš vedle sebe takovou kamarádku, já řeším s kámošema možná tak jen ty jejich problémy a ty moje je nějak nezajímají.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. neříkám, že moje problémy někoho zajímají.. Já je i nerada s někým sdílím, takže mi spíš šlo o to, pobavit se, udělat si výlet atak.. abych nebyla sama.;)

      Vymazat
  11. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  12. Myslím že přesně chápu tvoje pocity,a taky myslím,že skoro každá holka,co si v životě prošla něčím podobným,ví jaké to je.Když jsme se s mým přítelem rozešli,trvalo nějakou dobu si to uvědomit,pak uvědomit si to,že už to nikdy nepůjde vrátit zpátky,a nakonec že je to tak lepší.Pro oba.A když se teď ohlédnu zpátky,vidím,že už je dobře. Nemyslím,že bych se kdy mohla nadobro zbavit vzpomínek,ale můžu se zbavit bolesti,které mi způsobují. A po čase si je projít a už se jen usmívat.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, V. ♥