Terapie

Seděla na tom koženém křesle s přehozem stejně jako každé pondělí už skoro rok. Pohled upírala na kulatý stolek mezi nimi a bořila se někam mezi sušenky na stříbrném tácu. Cítila, jak se k ní vtírají myšlenky, které si nechtěla pouštět k tělu a jak se nedokáže soustředit na pocity, které se v ní jako každé sezení perou a míchají. Opřela se o opěradlo a zhluboka se nadechla, podívala se mu upřeně do očí a pomalu si dala pramen vlasů za ucho. "Vidím, že se dnes moc nesoustředíte," pronesl s klidem. Jako vždy měl pravdu. "Dáme si pauzu, dáte si čaj?" řekl a po jejím přikývnutí se zvedl. Sledovala každý jeho klidný pohyb. Za tu dobu, co k němu chodí, se poznali už opravdu dobře a on byl jediný, o kom mohla říct, že o ní má skutečný zájem. Tedy skutečný... cítila, že docházet na terapie znamená platit si cizí pozornost a soucit. Občas se tišila falešným dojmem, že se o ni skutečně zajímá, že mu na ní záleží a že s ní chce trávit čas, ale stálo to osm stovek na hodinu.

Když se objednávala na terapii, měla jasno v tom, že ten, kdo ji vyléčí a uzdraví její pošramocenou duši, musí být muž. Vždyť muži způsobili ta zranění, znamená to, že muž bude i jedinou cestou k tomu, si to v sobě konečně uzavřít. To ráno si pamatovala kupodivu dobře. Seděla na vaně, v ruce cigaretu a v druhé sklenici s kávou, klepala se a koukala na svoje odřená kolena. Měla za sebou jednu z těch nocí. Ty noci v ní probouzely všechny démony, nesnesla být sama ve svém bytě až do rána. Scénář byl přitom vždy stejný, ale nějak se z něj nedalo vymanit. Nemohla usnout, vzpomínala na něj, chyběla jí jeho pevná náruč. Nalila si víno, skleničku a pak dvě, v srdci se jí ozvaly bolestné vzpomínky a krásné chvíle. Jak ji tady mohl sakra nechat? Cítila neskutečnou hořkost a zlobu, kterou v ní zanechal. Další víno měnilo tyhle počáteční pocity na něco zcela jiného, co už dobře znala. Automaticky, jako už tolikrát, se zvedla a začala se chystat do nočního města. Věděla, že musí jet ještě několik zastávek metrem, utíkat sama před sebou, než se bude moct zastavit. Když se venku nadechla a chladný vzduch jí roztáhl plíce, bylo jí líp. Nebo hůř? Ty noci trávila sama. Vnitřně sama. Ve skutečnosti však ráno ani nevěděla s kým. Střídaly se všechny chutě, vůně, barvy a zvuky. To ráno, než se objednala na své první sezení, si uvědomila, že už dál nemůže. Domů dorazila v šest ráno. Denní světlo nemilosrdně odhalovalo všechny šrámy. Rozmazaná líčidla, rozcuchané vlasy a odřená kolena. Mezi nohama cítila nepříjemnou bolest, podobnou těm odřeným kolenům. S třeštící hlavou se snažila vzpomenout, ale zůstalo jenom další prázdno.

Bylo to bezpečné místo, po kterém tolik toužila. Občas se přistihla při tom, že je to jediné místo, kde není neustále ve střehu a napjatá. Jeho soukromá ordinace ve starém podkrovním bytě byla jejím útočištěm. Docházela sem pravidelně, i když nebyla asi ukázkovým pacientem. Ti na sobě asi pracují a nevolají svému psychologovi ve tři ráno. Mluvila otevřeně, po několika sezeních s tím neměla problém, snad proto, že věděla, že doktor ji přece nebude soudit. Mluvila o něm. O tom, jak ho bláznivě milovala a odevzdala mu všechno. O tom, jak se měli brát. Jak vášnivě ji miloval on, tak vášnivě, že ji málem uškrtil. Mluvila hodně o jejich sexu, protože ho měla stále živě před očima a protože s každým slovem zjišťovala, jak moc jí to chybí. "Řekl mi, že jsem laciná štětka, chytil mě za vlasy a donutil, abych se ohnula a opřela ruce o zeď, syčel mi do ucha, že nikdy neviděl takovou bezcennou děvku a prsty mi nelítostně vrážel do análu" Občas se zaměřila na jeho výraz, ale ten zůstával pořád neutrální, ať už vyslovila cokoli. "Nebyl v tom kousek citu, často jsem byla úplně suchá, ale svíjela jsem se pod ním v orgasmu a on pořád přirážel a přirážel, dokud se neudělal. Pak mě políbil na čelo a řekl, že mě miluje, jako mě už nikdo na světě milovat nebude." Poposedla si, když si vzpomněla na to, co cítila, projelo jí vzrušení. "Dělala jsem všechno, co chtěl. Jednou mi třeba nasadil na krk obojek a přivázal k posteli. Spala jsem vedle postele, stočená do klubíčka, jako kotě a čekala jsem na to, až můj pán vstane a pohladí mě. Ne, nevadilo mi to. Cítila jsem se mu oddaná." Vzpomněla si na ten den, kdy měl narozeniny. Vážně jí to nevadilo? "Řekl, že se budeme bavit, musela jsem si vzít šaty, které mi koupil a které měl tak rád, nalil nám šampaňské a já se těšila. Jeho pohled byl zvláštně nedočkavý a roztoužený, když se mě dotýkal. Odnesl mě do ložnice a položil na postel. Řekl, že si zahrajeme takovou hru. Znala jsem to, přivázal mi zápěstí a kotníky, přes oči mi dal šátek. Jenže když to udělal tentokrát, slyšela jsem bouchnutí dveří a několik mužských hlasů. Chápete?" Najednou jí to přišlo nepatřičné, snad proto, že si uvědomila, že to tehdy takhle nechtěla. "Oslovila jsem ho a ptala se, co se bude dít, nechápala jsem to a dostala jsem strach, ale pošeptal, ať jsem ticho a pevně mi stiskl tváře. Bušilo mi srdce. Pak jsem slyšela, že by mi měl pro jistotu zacpat pusu a v tu chvíli se tak stalo. Vrazil mi do pusy roubík a udělalo se mi na omdlení. V té tmě a samotě jsem byla hrozně zmatená. Bylo to několik rukou, které mi mačkaly prsa a dravě lezly do kalhotek. Slyšela jsem pobavení i vzrušení a sténání. Střídali se, cítila jsem to podle velikosti jejich péra. Jejich pohyby byly různé, cítila jsem jednoho uvnitř sebe a druhým jsem dostávala přes tváře." Zatnula zuby, jako by to bylo právě teď. "Víte co se stalo? Udělala jsem se. Prudce, úplně agresivně jsem se udělala. Moje šťávy mi tekly po stehnech a chlapům se to líbilo. Ještě víc je to vzrušilo a já pak jenom ležela, v uších mi zvonilo a oni ve mně pumpovali tak dlouho. Když mi konečně někdo sundal roubík, sotva jsem se nadechla a mezi rty mi nastříkal." Napila se čaje. Vybavila se jí ta odporná chuť, podle které poznala, že se jí do pusy udělal někdo jiný, než její přítel. Její přítel, který jí po tom všem opustil a nechal samotnou v tom hrozném bytě. Ten, kdo si našel jinou a řekl, že odchází. Ta bolest se i po té době nedala snést.

"Pak jsem to začala dělat. Byla to jedna party za druhou, pořád jsem musela chodit mezi lidi. Bylo mi jedno, že je neznám. Hodně jsem pila, protože jedině tak jsem dokázala vypnout a pak jsem dělala různé věci. Flirtovala jsem. Pak jsem poprvé měla s někým sex. Zjistila jsem, že mi to dělá dobře." Podívala se na hodiny. "Nemohla jsem se udělat, nikdy už. Byla jsem jako v extázi, řvala jsem a brečela, nechávala jsem se doslova šukat. Nemohla jsem se udělat, ani když jsem měla dva najednou. Prostě už to nešlo." Jeho pohled byl stále neutrální, a když mezi její monolog vkládal otázky a slova, která jí pomáhala lépe označit, co cítila, bylo to zvláštní. "Chtěla bych, aby mě někdo líbal na krk. Aby postupoval pomalu a něžně, s citem. Aby mě miloval. Doopravdy miloval. Aby jazykem pohladil můj rozkrok a zahojil mi ty rány. Víte, co tím myslím? Chci být laskaná, něžně a hluboce, žádné divoké vrážení. Chci někoho přijímat kousek po kousku." Cítila, jak vlhne. Bylo to pro ni nepochopitelné, protože to nezažila už dávno. Opravdu čisté, vnitřní vzrušení. Měla chuť se pohladit, ale nejspíš by si myslel, že je blázen. Hořely jí tváře. On si položil desky do klína a nervózně poposedl. "Vás to vzrušilo?" zeptala se přímo a on jen přikývl hlavou.